Archiv autora: evinatelier

Postýlka sv. Jana

Leckde stelou v podvečer svátku sv. Jana Křtitele „postýlku svatého Jana“. Natrhají vonné bylinky, nakladou je pod stůl a přikryjí bílým ubrouskem. Do středu položí obrázek sv. Jana, kolem pak jiné svaté obrázky. Rodiče nenápadně pod obrázky drobné cukroví, jako odměnu světce za nabídnutý nocleh. Bylinky se později usuší, lidé věřili, že bylinky trhané v období svátku sv. Jana mají obzvláště kouzelnou moc, která se slunovratem pomalu ubývá.

Bez černý

Bylo, kdysi… Při svatbě na venkově dostávala nevěsta věnem dvě sazenice bezu. Jednu aby vysadila pod okno vedoucí do zahrady, druhou pak měla zasadit u stodoly. Říkalo se, že na bezu má vše léčivou moc. Listí, květy, kůra, plody i kořen.
Sazenice bezu pod oknem do zahrady usnadňovala nemocnému utrhnout si z bezu potřebný lék přímo ze světnice. Sazenice bezu u stodoly měla odpuzovat obilní škůdce, tedy chránit ve stodole obilí.
(Dnes, v době epidemie alergií, můžeme těžko někomu radit sázet si bez pod okno, neboť pyl bezu je silným potenciálním
alergenem.)
Nealergikům nabízím osvěžující Rychlé pití (šumivé).
3 litry vody, 1/2 kg cukru, 3 až 5 bezových květů, 1 citron a 1/16 litru octa.
Do vychladlé vody převařené s cukrem a octem rozkrájíme citron, přidáme květy a necháme 3 dny. Pak stočíme do lahví
a uložíme v chladu. Neskladujeme dlouho.

Kouzlo šeříku

Kdysi se věřilo, že šeřík odhání zlo. Původně byl šeřík před stavení a na zahrady vysazován právě proto, aby ochránil majetek před zlými silami čarodějnic. Květy šeříku je možné vyzdobit dům, ve kterém straší, a tak ho zbavit negativních sil. Zvláště staré ženy (a nebyly to jen protivné tchýně) byly často v podezření, že jsou ve spojení s ďáblem a tedy – čarodějnice. Čarodějnice však nebyly jen zlé. V některých zemích slovo čarodějnice znamenalo „moudrá žena“. Taková, která zná tajemství bylin, umí zahánět nebo mírnit nemoci. Takových si
lidé vážili. Bylinkářky věděly a ví o působení rostlin, hub, kamenů, kovů, drahokamů, barev a vůní. Můžeme, ale nemusíme jim věřit.

Sedmikráska

Chceš-li poznat lásku, nos při sobě sedmikrásku.
Chcete-li někomu popřát štěstí, dejte mu sedmikrásky svázané do kytičky.
On už si pak třeba pár kvítků přitrhá. Celkem jich má být asi 350, aby se dal uvařit sedmikráskový med.
Květy zalijeme studenou vodou a necháme asi půl hodiny namočené, abychom odplavili zbylé nečistoty a případný hmyz. Slijeme, ještě jednou propláchneme. Malý citron nebo limetku zbavíme kůry a nakrájíme na tenká kolečka. Sedmikrásky spolu s limetkou dáme do hrnce a zalijeme půllitrem vroucí vody, přiklopíme poklicí a uložíme do chladu.
Po čtyřiadvaceti hodinách ohřejeme a vaříme asi deset minut. Vychladlou směs přelijeme přes čistou utěrku do hrnce, dobře vymačkáme, přisypeme půl kila cukru a na mírném plameni za stálého míchání vaříme do zhoustnutí ( asi hodinu a půl).
Pokud se při vaření vytváří pěna, sbíráme ji.
Sedmikráskový med má protizánětlivé účinky, usnadňuje vykašlávání a podporuje imunitu.

Den matek


Den matek je významným svátkem, během kterého všechny děti bez rozdílu věku děkují svým matkám za to, že je vychovaly.
V České republice připadá Den matek na druhou květnovou neděli. Poprvé se v České republice slavil v roce 1923.
Zasloužila se o to dcera tehdejšího prezidenta T. G. Masaryka Alice Masaryková. Květinou svátku byl karafiát, žijící matky dostávaly červené květy, na zemřelé matky se vzpomínalo bílými. 

Čarodějnice

Byly doby, kdy lidé věřili, že čarodějnice svým zlořečeným uměním ničí jejich majetek, vyvolávají bouře, krupobití a povodně. Přivádí na ně zhoubné nemoci, způsobují jim různé škody a nepříjemnosti. Báli se jich a hledali prostředky, jak činnost čarodějnic zmírnit a omezit.
Zlopověstnou nocí byla noc před svátkem sv. Filipa a Jakuba (z 30. dubna na 1. května). V podvečer hospodář s hospodyní nanosili před stáje, chlévy a stavení drny. Podle lidové víry musely čarodějnice spočítat všechna stébla na drnech, a pak teprve mohly vstoupit a provádět ty jejich čáry.
Když bylo stavení takto zajištěno, sebrala mládež košťata, kde jaké našla, a šla na vyvýšené místo za ves pálit „čarodějnice“. Jasně planoucí košťata vyletující do výšky zaháněla čarodějnice, neměly rády ani hluk, práskání bičem, a tak odcházely někam, kde na ně nebudou tak připraveni. Jejich výlety končily svítáním, zakokrháním kohouta.