Bylo zvykem v Česku opatřit si v předvečer svátku sv. Barbory větvičku a do Štědrého dne se o ni pečlivě starat, aby když rozkvete, věštila, že se dívka do roka vdá.
Čarovat však mohly i vdané ženy, děti a muži. Na kousek papíru napsaly svá přání. Kolik přání, tolik větviček. Přání se složilo, aby ho nikdo nečetl dřív , než na Štědrý den a jen to z rozkvetlé větvičky. Všechna ostatní se pak spálila…

Barborky se také říkalo zvláštnímu pečivu, které spolu s ovocem a cukrovím, nadělovaly živé barborky.