Archiv pro rubriku: Skokovské bejlí

O Květné neděli…

Amálie Kutinová, Marie Kubátová – Krakonošův rok: Na Květnou neděli máti doma nic nepekla, aby se stromům nezapek květ. Ten den jsme jedli krájenou kaši. To byly suchý nudle politý syrobem. Otec přines z kostela svěcený kočičky, celou náruč. Muselo jich být hodně, protože se s nima mnoho dělalo. každý dítě muselo spolknout jednu kočičku, aby nebolelo v krku. Za obrazy se dávalo po proutku a do chlíva a na pole, do každýho rohu pole proutky svěcených kočiček křížem, aby byla úroda.

Smrtná neděle

Předposlední postní neděle je – SMRTNÁ. Vynášení smrti je zvykem ještě z dob pohanských. Smrtka, Morana, slaměná Mařena, smrtholka byla upravena ze snopku slámy a hadrů, kolem krku měla náhrdelník z vyfouknutých vajec nebo prázdných ulit hlemýžďů. Ustrojenou loutku nabodli na kůl a společně odnesli za ves. Tam ji hodili do vody. Někde ji odstrojili, hadry schovali na příští rok. Jinde ji zapálili nebo zahrabali do země. A všichni, dospělí i děti, měli radost, že smrtka, symbol zimy, už je ze vsi pryč.

Motýlci

Tak teď pro pár proutků svídy, je červená a tak trochu hezčí, než proutky bezové, ale zas je jedovatá (pozor, pokud budou pomáhat děti). Proutky „ozdobně“ nařezat, jsou hezké jen tak nařezané, ale s motýly na malých prádlových kolíčkách budou to pravé ořechové.Přece jen jsem vybrala větvičky černého bezu. Pokud se vydáte do přírody pro pár proutků, přimlouvám se, ať proutků je skutečně jen pár. Říká se, že v keři sídlí dobrý duch domova. Vůně starého bezu prý slibuje dlouhý život a životní sílu. Přináší uzdravení a hojnost.

První jarní bouřka

Rosnička v televizi předpověděla na dnešek bouřku. Staří Čechové neměli bouřky rádi, ta první jarní však byla výjimkou. Říkávali:
“ Když se ozve z jara hrom, chyť si kámen nebo strom.“ Věřili, že pokud tak udělají, zajistí si sílu stromu nebo kamene. Jiní věřili v nabytí síly tím, že v čase první bouřky zvedali těžké břemeno.
V některých krajích si dívky lehaly na zem a „válely sudy“, aby je celý rok záda nebolela.

Třetí neděle postní

Je před námi třetí neděle v 40 denním postu – neděle kýchavná. V dobách minulých patřilo k dobrému vychování při kýchnutí pozdravení: Pozdrav nebo pomoz pán Bůh. Nejsem historik, mám dvě prý.
1. Prý si naši pra pra předci mysleli, že když člověk kýchne, vyletí z něho duše. Proto kýchajícímu popřáli: Pomáhej pán Bůh nebo  (to když ze škol zmizelo náboženství) Na zdraví,  aby se duše vrátila zpátky.
2. Prý v 6. století papež Řehoř 1. Veliký nařídil, aby se člověku kýchajícímu dalo pozdravení  Pozdrav nebo pomoz pán Bůh. Staří Slované však nevěřili, že kýcháním se projevuje začínající stádium morové rány, nýbrž byli přesvědčeni, že kýchání čistí hlavu a užívali k tomu celou řadu rostlinných prostředků. Pozdrav kýchajícímu (Na zdraví nebo Zdravíčko) se někde udržel do dnes.
Všeobecně rozšířenou pověrou je, kdo v třetí postní neděli třikrát kýchne, bude se mu dobře dařit po celý rok.

Velikonoce za dveřmi

Velikonoce jsou skoro za dveřmi. Poměrně jednoduchý závěs do okna. V dobách minulých, když už se člověk vydal k lékaři, musel mít smrt na jazyku. Věřil pověrám, bylinkám…
Aby si zajistil a udržel zdraví, občas čaroval. Do čarování patřil i velký před sváteční úklid, který měl zabránit nemo-cem, čarodějnicím a všemu zlému vstupu do obydlí.
Kolo – věnec – byl symbolem slunce.

Bohužel

Je mi líto, občas někdo přislíbil účast, ale napevno se nikdo nepřihlásil. Zkusím to na podzim znovu. Pozvala bych si vás
k sobě domů, ale mám to tu maličké, tak akorát pro mne, věci nezbytné k životu a mé záliby. A pak, cestou ode mne by vás mohly rozptylovat myšlenky, co nakoupit, co uvařit. Ve Skokovech můžeme být jen my a lidová tvorba. Sem tam nějaká procházka po okolí, za humny začíná Český ráj. Starosti všedního dne za nás vyřeší majitelé penzionu. My se můžeme jen a jen věnovat tomu, co nás baví, sem tam uzavřít nové přátelství. Podělit se o to, co víme, umíme a něčemu novému se přiučit. Tak příště…

Půst

Popeleční středou začínal postní čas. Přestaly veřejné zábavy a radovánky. V některých domech nejedli po celý půst, vyjma neděle, masitých pokrmů, ani pokrmy připravované na sádle. Mastilo se rostlinným olejem. Největší a nejpřísnější je ve výroční den smrti Ježíšovy, tedy na Velký pátek. Časem se tento půst ze 40 hodin, po kterých tělo Páně leželo v hrobě, prodloužil na půst 40 dnů, na památku toho, jak Ježíš dlel na poušti. Po celý půst (40 denní) jsme mívali ráno kyselý zelí syrový a chleba. Večer vařený zelí a chleba. Někdy jsme měli čočku. V poledne bývala polévka čočková nebo hrachová a koláč. „Neděle postu nenese“, bohatější mívali maso, v chud-ších rodinách zasmaženou polévku a koláče. V poledne to bývaly malé čerstvé vdolečky, večer „hrubý vdolky“ od soboty.