Den matek


Den matek je významným svátkem, během kterého všechny děti bez rozdílu věku děkují svým matkám za to, že je vychovaly.
V České republice připadá Den matek na druhou květnovou neděli. Poprvé se v České republice slavil v roce 1923.
Zasloužila se o to dcera tehdejšího prezidenta T. G. Masaryka Alice Masaryková. Květinou svátku byl karafiát, žijící matky dostávaly červené květy, na zemřelé matky se vzpomínalo bílými. 

Čarodějnice

Byly doby, kdy lidé věřili, že čarodějnice svým zlořečeným uměním ničí jejich majetek, vyvolávají bouře, krupobití a povodně. Přivádí na ně zhoubné nemoci, způsobují jim různé škody a nepříjemnosti. Báli se jich a hledali prostředky, jak činnost čarodějnic zmírnit a omezit.
Zlopověstnou nocí byla noc před svátkem sv. Filipa a Jakuba (z 30. dubna na 1. května). V podvečer hospodář s hospodyní nanosili před stáje, chlévy a stavení drny. Podle lidové víry musely čarodějnice spočítat všechna stébla na drnech, a pak teprve mohly vstoupit a provádět ty jejich čáry.
Když bylo stavení takto zajištěno, sebrala mládež košťata, kde jaké našla, a šla na vyvýšené místo za ves pálit „čarodějnice“. Jasně planoucí košťata vyletující do výšky zaháněla čarodějnice, neměly rády ani hluk, práskání bičem, a tak odcházely někam, kde na ně nebudou tak připraveni. Jejich výlety končily svítáním, zakokrháním kohouta.

Svátek sv. Jiří

Podle lidové víry otvírá se země na den svatého Jiří.
Až do toho dne se neměla pít voda ze studní, protože je jedovatá.  Z probouzející se země vylézají hadi a štíři, kteří dosud nebyli jedovatí.
Čtyřlístek nalezený před svátkem sv. Jiřího byl čarovný: Jetelinka o čtyřech listech – láska, pěti – děti, šesti – štěstí …

Velký pátek

Na Velký pátek nepohneš se zemí, nezatopíš do východu slunce, neupečeš, nevypereš a nevybělíš, nezameteš, nic
z domu nevyneseš, neprodáš, nepůjčíš, nedaruješ a nepřijmeš dar. Když Syn Boží zemřel, má být všechno klidný. I každý červík je smutný a každý člověk má do kostela jít.
Dospělí v ten den nejedli nebo alespoň nemastili. Pokud se vařilo, tak jen jednou denně. Buď jen polévka s chlebem nebo brambory s mlékem.

Zelený čtvrtek

prý se nazývá proto zeleným, že křesťané požívali v tento den toliko zelenin.
Na Zelený čtvrtek umlknou zvony, aby se rozezněly až na Bílou sobotu. Hospodyně časně vstávají, aby měly zameteno ještě před východem slunce. Obvyklým starým zvykem je umývání se ráno v přírodě, ať v potoce nebo rosou.
Kdo pak před východem slunce sní pečivo nebo chléb pomazaný medem, jest bezpečen před uštknutím hadů, žihadly vos, sršňů a jiné podobné čeládky. Prý to platí i proti lidem jízlivým, závistivým…
V ten den se má snísti i něco zeleného. Obyčejně se vařívala po prvé zelená polévka, a mladými kopřivami nebo
s popencem, kterému se přisuzovala zvláštní léčivá moc,
s libečkem, řebříčkem, jahodovým a fialkovým listím.
A podobně se připravovala i jiná obřadní jídla.

Škaredá středa

Karel Pejml – Český lid: Středa před Zeleným čtvrtkem sluje Škaredá neboli sazometná či smetná. Staří Čechové vymetávali v tento den saze z komína za příčinou nastávajících svátků. Obvyklejším názvem však je Škaredá, ježto prý zlořečený Jidáš se na Pána Krista škaredil.
V tento den podle lidové pověry se nesmí nikdo škaredit, ježto by se pak škaredil každou středu v roce.

O Květné neděli…

Amálie Kutinová, Marie Kubátová – Krakonošův rok: Na Květnou neděli máti doma nic nepekla, aby se stromům nezapek květ. Ten den jsme jedli krájenou kaši. To byly suchý nudle politý syrobem. Otec přines z kostela svěcený kočičky, celou náruč. Muselo jich být hodně, protože se s nima mnoho dělalo. každý dítě muselo spolknout jednu kočičku, aby nebolelo v krku. Za obrazy se dávalo po proutku a do chlíva a na pole, do každýho rohu pole proutky svěcených kočiček křížem, aby byla úroda.

Přejít k navigační liště