Archiv pro rubriku: Skokovské bejlí

Na sv. Kateřinu

Řekla Káča Barce: Nechme toho tance!
Řekla Káča Barce: Nechme toho tance!

(25. listopadu) bývaly poslední taneční zábavy v roce. Od neděle nejbližší k 30. listopadu začínal advent. Na kateřinských zábavách platilo „ženské právo“. Ženy platily pohoštění, muzikanty a až do půlnoci si samy vybíraly tanečníky. Tančilo se až do bílého rána. Nejedna kateřinská zábava končila „pochováním basy“. Řekla Káča Barce: Nechme toho tance! Končil rušný společenský život, blíží se advent, doba zimních zábav, obchůzek, předehra Vánoc…

Martinské rohlíky

Karel Pejml:
Na sv. Martina všeobecně se pekávaly „martinské rohlíky“
v podobě podkovy, zvané také „rohlíky či roháče“, kterými obdarovávala děvčata své milence. Velkým rohlíkem, plněným mákem nebo povidly, byl obdarováván ze služby odcházející čeledín nebo děvečka.

Tyto obyčejně jsou zahnuty ve tvaru podkovy. Pekly se
z mouky pšeničné i žitné, potíraly se na vrchu vejcem nebo máslem, plnily se nejčastěji mákem někdy také povidly nebo perníkem. Podle jedné legendy na památku koně, na kterém sv. Martin jel, když mečem uřízl polovinu svého pláště, aby se rozdělil s mrznoucím žebrákem. Podle jiné měl sv. Martin zlou macechu a ta jej chtěla otrávit. Když pekla koláče, dala do jednoho jed, a aby ho bezpečně poznala, trochu jej zahnula. jaké však bylo její překvapení, když koláče z pece vyndala a všechny byly zahnuty.rohliky

Na sv. Martina, kouřívá se z komína

husaDobročinný a skromný biskup z Toursu, maje býti zvolen, schoval se do husího chlívku a na památku toho, jak jej husy štěbotem prozradily, přináší s sebou martinskou husu.

Karel Pejml:
V Hanušově Bájeslovném kalendáři se dočítáme, že
v poledne husa bývá nejhlavnějším jídlem. Dostává z ní nejnižší sluha křídlo, aby prý při práci jen lítal. Vyššímu sluhovi se podává stehno, hospodář však sám si ponechává kobylku. Z kobylky prorokuje budoucí zimy vlastnost. Bílá nebo přimodralá znamená např. tuhou zimu. Šupky či kůžky z noh husích dávají se do střevíců pod nohy, aby se nepotily, neb mezi prsty, aby kuří oka nerůstala. Tolik Hanuš o svatomartinské huse.
Na sv. Martina všeobecně se pekávaly „martinské rohlíky“….. /Pokračování příště/

Všech svatých a Dušičky

krizekPrvního listopadu křesťané nejen v Čechách slaví svátek Všech svatých.
Všech svatých – jména některých z nich známe z církevního kalendáře, z legend, z jejich životopisů…
To jsou svatí, kteří žili před námi. Pak jsou svatí, a těch je mnohem víc, kteří žijí s námi. Když ti zemřou, říkáme, že se na nás dívají z nebe. Ve svém životě nedělají nic mimořádného, ale to co dělají dělají mimořádně dobře.
Žijí všední život s nevšední láskou. Jsou k sobě přísní a shovívaví k druhým. Nejsou nápadní oblečením, účesem, vyzývavým chováním, odříkáváním citátů z Bible, vykřikováním bonmotů, moralizujících průpovídek. To je znak spíš nemocných než svatých lidí. Ti, pokud už jsou nápadní, jsou nápadní trpělivostí, vlídností k druhým, svědomitostí v práci, spolehlivostí. Neslibují co nechtějí splnit, nepomlouvají, nehledají chyby v druhých. Nežárlí, nezávidí. Nehádají se, ani když mají pravdu. Řeknou své mínění, ale nikomu je nevnucují. Působí na druhé svou osobností. Svatí nejsou proto, že nikdy „nepadnou“ ale proto, že se po každém pádu vždycky zvednou.

Druhého listopadu je svátek Dušiček. Svátek zemřelých. Byly v Čechách doby, kdy se o mrtvých mluvilo jen dobře a pokud snad nebylo co dobrého říct, tak se mlčelo.
Jednou do roka si dušičky zemřelých mohly na chvíli odpočinout od trápení v očistci.
V Krkonoších (prý) bylo zvykem, že už odpoledne se na hřbitově sešli horáci ze širokého okolí, aby si až do setmění povídali o těch, co už tu nejsou, zavzpomínali, jaké to bylo
s nimi. Muzikanti hráli ty nejlepší kousky, aby se všem co odešli, dobře spalo.dusicky

Maminka v tento den pekla „kosti“ a „dušičky“.
Z obyčejného kynutého těsta.pokracovani

A tradice žije dál.

28. říjen

Nevím, jestli v určitém věku pohazování moudrostí a citátů do prostoru je druh virózy. Jen jsem si při navlékání korálků připomněla slova Karla Pejmla:
„Každý národ má své zvyky, obyčeje… pocházejí většinou z pradávných věků, a mnohé z nich se udržely až po dnes. Podobně jest tomu též u národa českého, kde se pečlivě dochovanou tradicí udržovaly až do nedávna….“20161023_1

Podzimní sluníčko

Podzim to začíná myslet vážně. Dny se krátí, když zrovna neprší, je pod mrakem. Jsou lidé, kterým začíná chybět sluníčko. Vystřihněte si z papíru svoje soukromé.
Z tužšího papíru se sice hůř stříhá, ale zas se nemusí lepit na okno, stačí jen zavěsit. Přidala jsem šablonu, pro ty hodně nesmělé, ale záleží na vás, co se na vás při kouknutí z okna usměje.slunicko slunicko-b