Archiv pro rubriku: Skokovy

Setkání v penzionu Espero ve Skokovech

Podzim 2011

Pršelo, ne moc, ale pršelo…. Bylo krátce po jedné hodině odpoledne, ve středu 12. 10. 2011.  Sešli jsme se před penzionem. Hradilovi, esperantisté, zástupce regionálního tisku, starosta Žďáru, místostarosta Mnichova Hradiště. Pár vřelých slov, stržení esperantské vlajky z plastiky vytvořené panem Zdeňkem Myslivcem a  MUDr. Josef Hradil má na penzionu ESPERO pamětní desku. Roky utíkají, my nezapomínáme…

Pokračování textu Podzim 2011

Skokovská bába – pokračování

Ještě jeden pohled na Skokovskou bábu. Autor, snad bankovní úředník Maník? Mandík? Nevím. Zápisky mám díky paní Dufkové z Městského výboru v Mnichově Hradišti. Když dva říkají totéž, nemusí to být vždycky totéž, v porovnání s textem předcházejícím. Některá souvětí mi připadala víc než krkolomná, tam jsem občas slovo přehodila, jinak jsem se co nejvíc snažila zachovat původní text:

Nevím, v kterém to roce bylo, roznesla se po Hradišti mezi lidem zpráva, že odkudsi z mladoboleslavského okresu se do Skokov, malé to vísky našeho okresu, již na rozhraní okresu turnovského léžící, přistěhovali manželé Hopeovi a ujali se tam hostinství. O manželce Hopeově, Klotyldě, se vyprávělo, že jest rozhlášenou léčitelkou všech lidských chorob, neduhů i těch nejtěžších nemocí.

Pokračování textu Skokovská bába – pokračování

Dílna

Podzim. Tvořivých esperantistů se sešlo málo. Na chuti a elánu vyrobit si něco pro radost, to  však nebylo znát. Korálkové hvězdičky se natolik líbily, že se nestihly kmitnout před objektivem.

Jarní dílna.  Pobyt ve Skokovech s esperantisty je pro mne více méně srdeční záležitost. Tentokrát tedy své tvůrčí schopnosti věnujeme srdci (samozřejmě papírovému) ve všech podobách, jen u korálků uděláme výjimku. Pokud by přišel vyslovený neesperantista, mohl by se pokusit o hlavičku čarodějnice. A mám dost korálků na stromeček štěstí. Doufám, že čarodějnici stihnu vyrobit dříve než se ve Skokovech setkáme. Zatím jsem udělala papírovou.  Jde udělat i z obálky čajového sáčku, ale dostal se mi do ruky pravý dvoubarevný origami papír, tak jsem si to zkusila v trochu větším měřítku. A ještě jedna výjimka, při jednom skládání a můžeme se rozhodovat, co je lepší, hvězdička nebo věneček? Pro případné místní jsem připravila papírové kontejnery na sazenice. Sice už bude pokročilé jaro, ale nenáročných (na náklady, prostor při uskladnění, atd. ) nádobek není nikdy dost.

Z kraje Skokovské báby

Z míst, která nepatří mezi nejnavštěvovanější v Českém Ráji, ale kdo přišel, se vrací.

Nejstarší vodoléčebné zařízení – lázně Sedmihorky založil MUDr. Antonín Šlechta. V prvním roce /1841/ měly lázně sedm hostů. Jak se však šířila dobrá pověst o tomto léčebném zařízení, hostů přibývalo, a to nejen z Rakouska, ale i z Německa, Ruska, Turecka a Švédska. Mimo německy mluvících hostů pobývala zde stále se rozrůstající skupina českých významných osobností veřejného a kulturního života. /Jan Neruda, Eliška Krásnohorská, Svatopluk Čech, Jindřich Mošna, Eduard Vojan, Otýlie Sklenářová – Malá, Marie Hübnerová, Antonie Nedošínská s celou rodinou, dr. J. Pekař, dr. Topič, dr. A. Pražák, J. B. Foerster…/

Čeští hosté začali v sedmdesátých letech 19. století nazývat tuto půvabnou krajinu Českým rájem. Název se později rozšířil z Hroboskalska i pro oblast od Jičína k Turnovu, na Maloskalsko a k Mnichovu Hradišti. V roce 1955 byl Český Ráj vyhlášený jako první CHKO u nás. Pokračování textu Z kraje Skokovské báby