Archiv autora: evinatelier

Štědrý den

Na  Štědrý  den před večeří se dávala za okno miska s vodou.  Zmrzla-li  do  rána   a roztrhl-li  mráz misku, věřilo se, že se toho roku ztratí voda ve studni. Rovněž bylo důležité sledovat  počasí  i  v  následujících  dnech.
Dvanáct nocí a dní od Štědrého večera až do Tří králů zvěstuje prý povětrnost příštích dvanácti měsíců. Líba Novotná – Jizerské hory

Rady do života od tibetských mudrců

1. Když se ti něco líbí – řekni to.

2. Když se ti něco nelíbí – řekni to.

3. Když se ti po někom stýská, zavolej mu.

4. Když něčemu nerozumíš, zeptej se.

5. Když se chceš s někým setkat, pozvi ho.

6. Když něco chceš, popros.

7. Nikdy se nehádej.

8. Chceš-li, aby ti porozuměli, vysvětluj.

9. Když ses provinil, řekni to rovnou a nehledej výmluvy.

10.Mysli vždy na to, že každý má svou pravdu – a ta se nemusí
vždycky shodovat s tvou vlastní.

11. Nestýkej se se špatnými lidmi.

12. Nejdůležitější v životě je láska. Všechno ostatní jsou zbytečnosti.

13. Naše problémy jsou pouze v naší hlavě.

14. Okolní svět není ani dobrý ani špatný – je mu zcela lhostejné,
jestli existuješ.

15. Z každé události se snaž získat pro sebe něco užitečného.

16. Nebuď suchar.

17. Pamatuj, že nikomu nejsi nic dlužen.

18. Nezapomeň, že nikdo není nic dlužen tobě.

19. Nelituj ani času ani peněz na štěstí z poznávání světa.

20. V životě vždycky spoléhej pouze sám na sebe.

21. Věř svým pocitům.

22. K ženám (ostatně i k mužům), stejně jako k dětem, buď trpělivý a
trochu shovivavý.

23. Pokud máš špatnou náladu, zamysli se nad tím, že až zemřeš,
nebudeš mít ani tu.

24. Žij dneska, protože včerejšek už není a zítřek být ani nemusí.

25. Věz, že dnešek je ten nejkrásnější den

Jarka – fotky a komentář

sk77
… příprava na výstup…
sk74
… na horizontu Trosky
sk66
… kámen jako „mimoň“…
sk63
… je to ještě daleko?…
sk58
…všude schody…
sk57
…dívejte, panorama…
sk56
… skály…
sk54
… skály a poutníci…
sk52
… průchod…
sk50
… křehkost a tvrdost…
sk48
… Karel a skály…
sk35
… jako u moře, že?
sk33
… rostoucí skála…
sk25
… nebezpečné hory…
sk24
… schody ve skalách…
sk9
… prší? …
sk7
… Líba a Český ráj…
sk4
… tajuplné místo…
Výlety Českým rájem – hrad Trosky

 

 

 

 

14. 9. 2014

Neděle. Jindra s Miladou si ještě šli zacvičit. Balíme. Odjela jsem bez rozloučení. Nebyla to nevychovanost. Rodinu doma zahnal do postele jakýsi virus, syn přijel s horečkou. Odvážela jsem si ze Skokov tištěnou vzpomínku na esperantistu Františka Vladimíra Lorence a datum příštího esperantského setkání  ve Skokovech 20. dubna 2015.

Chvilka na kávu aneb Jednoho osmana, prosím...
Chvilka na kávu aneb Jednoho osmana, prosím…

pauza-d

 

13. 9. 2014

Poslední den. Přijeli nás, co do množství, podpořit tři esperantisté z Pardubic a tři esperantisté z Mladé Boleslavi. Dnes jsme si mohli zacvičit v jídelně. Fotografie ze cvičení nic moc. Protisvětlo, sluníčko se cpalo do penzionu a ještě jsem si cvičenky musela trochu přiblížit, abych je nevytrhovala ze soustředění. Počasí se umoudřilo, nálada byla výborná a některé esperantistky šikovné, i ty, co o sobě tvrdí opak.dalsi-a dalsi-b dalsi-c

Pomalu, ještě trochu spím...
Pomalu, ještě trochu spím…
Tak nevím, staří známí nebo noví hosté?
Tak nevím, staří známí nebo noví hosté?

12. 9. 2014

Růže z čajových sáčků pro Marie
Růže z čajových sáčků pro Marie

Pátek. Svátek má Marie. S námi je tu Žížalka. Díky moderní komunikaci na dálku jsme popřáli Majkám do Držkrajova a Marience Stibůrkové. V klubovně se vejdeme k jednomu stolu. Do přestávky dělá paní učitelku Líba, po přestávce Jindřiška. Poprchává a je chladno. Zůstáváme v penzionu. Včera odpoledne jsme z obálek z čajových sáčků vyráběly růžičky. Dnes to bude přáníčko na přání. Později prozradím na čí přání. Zatím snad vím jen to, že je to muž a je z Tábora.

Koláže - přáníčka
Koláže – přáníčka

Rozcvička – česky a esperantem

Nejen, že jsme každý jiný, ale jak tak jdeme světem, nabíráme zkušenosti, netroufnu si říct, že moudříme. Sbíráme zkušenosti, zkoušíme novinky. Každý cvičitel je jiný, každý to s námi myslí dobře, každý má snahu nás rozpohybovat a jak velí současná móda, všichni se snaží naladit nás pozitivně. A když se stane, že si před nás stoupne někdo, kdo vedl cvičení posledně, můžeme si být jistí, že cvičení nebude jako posledně. Snažím se nevynechat jediné. Žádné svědomí, Margito, obyčejná zvědavost. Necvičím, dívám se. Ne jako kritik, ale co kdyby někdo přišel s něčím, co bych byla ochotná vyměnit za svoji pohodlnost. Pokračování textu Rozcvička – česky a esperantem

11. 9. 2014

Utekla středa, polovina pobytu je za námi. Některé odlákaly povinnosti už zpátky domů, jiní balí kufry, ale pár nás zůstane do konce. V sobotu se má objevit Jarmila s Lenkou. Těšíme se. Učíme se na terase.

Díky Miladě a Františkovi se někteří vydávali po obědě na výlety. Požádala jsem Jarku, ať napíše pár vět, kde chodili, co viděli a možná přidá i fotku.

Pracovní stůl
Pracovní stůl
Na čerstvém vzduchu to líp myslí
Na čerstvém vzduchu to líp myslí

terasa-c

Sluníčko vytáhlo esperantisty na terasu penzionu
Sluníčko vytáhlo esperantisty na terasu penzionu

terasa-a

Jak tak roky běží…

… uteklo jich asi dvacet od chvíle, kdy jsem se poprvé ve Skokovech objevila jako doprovod esperantisty. Nebyla jsem jediný host, esperantisté se po skupinkách rozptýlili po penzionu a nás, neesperantistů se ujal Drahoš Kočvara a vodil nás po okolí. Byli jsme ve skalách „za barákem“, v Příhrazích, na statku v Borčicích, chdili jsme do Žďáru na nákup a chodili si ke studánce na Vysoké Kolo pro dobrou vodu.

Později jsme se pokoušeli oficiálně vyhlásit Drahošovu stezku, nevyšlo to. Některé věci v našich zemích jsou složité, úřední šiml hned tak ze života lidí nezmizí.. Oblíbenou Drahošovu trasu dopoledních vycházek si však (díky Vaškovi Stibůrkovi) prošlo hezkých pár lidí.

Parta lidí, kteří se ve Skokovech scházeli, mě nadchla. Líbilo se mi, že si rozumějí, i když ne všichni jsou z Československa. Pan Vaněček vládl rukou pevnou, ale citlivě. Ačkoliv neslyšel, věděl o všem, co se kde v jeho blízkosti šustlo. Pokud myslel, že bych něco měla vědět, tak mi to ochotně přeložil. Stávalo se, že někdo občas zabruslil do politiky a ve vzduchu to zajiskřilo. Jemně připomenul, že esperanto lidi sbližuje, ne dělí, a pokud se někdo  potřebuje se pohádat, požádal ať jde třeba naproti do hospody a mezi nás ať se vrátí jako kamarád, kterého s námi spojuje jedna řeč, jedna myšlenka. Laskavostí se mu vyrovnal náš pan doktor. Na plaketě, připevněné u vchodu do penzionu, zachytit laskavý úsměv doktora Hradila výtvarník Zdeněk Myslivec.

Za dvacet let se toho hodně změnilo, lidé odcházejí a noví se sem moc nehrnou. Nevím, kdo bude tyhle řádky číst, pokud se dostanou k někomu z účastníků některého semináře, zkuste vymyslet, pro co by vám stálo za to, do Skokov  přijet.