Archiv pro rubriku: Skokovské bejlí

Espero – 2018

Ve Skokovech fotí víc lidí a občas někdo z nich i nějakou tu fotku pošle. Tentokrát  to byla Jindřiška. První a poslední fotografie jsou z nejbližšího okolí penzionu.  Polední siesta a včelí rojení.

Zbývající fotografie jsou z posledního večera semináře. Tradičně se pořádá společensko zábavný večer. Účastníci semináře předvádějí, co se naučili. Rekvizity vznikají na místě. Tentokrát byl večer více méně v režii Margit.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

Poslední den v roce

v dobách minulých začínal generálním úklidem, při kterém se vše nepotřebné pálilo, aby se zbytečnosti nepřenášely do nového roku. Také lidé se pečlivě umývali, aby šli čistí do nového roku. Místy věřili, že toto umývání přináší zdraví a štěstí po celý budoucí rok. Večer bývala společná večeře, při níž se podávala jídla, která jsou obvyklá pro večeře na Štědrý den. Rozsvítily se svíčky na vánočním stromku.
Dříve bývalo zvykem doma v nábožném rozjímání očekávat příchod Nového roku. Dnes je zvykem čekat na příchod Nového roku v četné společnosti v kavárnách a hostincích, píše Karel Pejml a pokračuje: Vždyť na Silvestra musí každý, bohatý, chudý, starý, mladý si při muzice skočit, protože kdo prý ten večer tancuje, urodí se mu ten večer mnoho bramborů.

Sv. Štěpána – 26. prosince

 
S vánočními svátky jest nevyhnutelně spojena koleda. Chlapci a dívky, zvláště pak na venkově, chodili dům od domu a koledovali. Za své koledy bývali odměňováni kouskem vánočky, ovocem nebo drobným penízem. 
Stará koleda, která se zachovala až do dneška, je známá:
Koleda, koleda, Štěpáne!
Co to neseš ve džbáně?
Nesu, nesu koledu,
upad jsem s ní na ledu,
psi se na mě sběhli,
koledu mi snědli;
co mám smutný dělati?
Musím jinou žebrati.
Koledu mi dejte,
jen se mi nesmějte!
Koledu mi dali, 
přece se mi smáli.