Archiv pro rubriku: Skokovské bejlí

Skokovy – 11. 5. 2019

Den začínal, co se počasí týká, hezky.

Bětka.
Čekání na opozdilce, kteří si také chtějí protáhnout tělo.
Pro dnešek jsme připravili co?
Esperantisté se učili, holčičky fascinovala vrba u penzionu.

Stromy jsou tak obyčejné, ale to se nám jenom zdá. Stromy nám dávají spoustu kyslíku. Příroda je fascinující. Například vrba ve Skokovech a lavička pod ní (ta lavička tam nebyla sama, kdysi).
O kousek dál se pasou koně. Přírodu bysme měli udržovat, a proto někteří lidé házejí odpadky do koše, jiní je pohazují po ulicích, lesích a řekách. Je mi to líto, příroda se nemůže bránit, proto uklízím odpadky (svoje i po ostatních). A vás prosím,
zamyslete se, jestli je lepší odpadky házet do koše ,nebo pohazovat v přírodě.
Vždycky když přijedu do Skokov, dívám se na ten veliký starý strom. Hezky se pod ním kreslí, čte a sají se hluchavky, které rostou všude kolem. Ale děti, než dáte kvítek do pusy, zeptejte se dospělých děti, mohly byste se splést.
Jestli je vám dobře v lese, pak pochopíte, že takový strom je poklad. Je to obydlí zvířátek: veverek, ptáčků, brouků, mravenců, pavouků apod. A také je to zdroj nápadů pro malíře a spisovatele.
Pokud se rozhodnete sbírat v přírodě odpadky, jako já, nezapomeňte si pak vždycky umýt ruce.

Majdino zamyšlení ilustrovala Bětka
a Magdalenka
Kdo se nezalekl nevlídného počasí, šel se projít po okolí. Ostatní tvořily kytičky z obálek čajových sáčků.
Opět učily holčičky.
Jindra začíná
a tady už má důvod ke spokojenosti.
Sobotní podvečer

SkokovY – JARO 2019

Den první. Přijely jsme těsně před večeří. Bála jsem se, že nás bude málo. Není to jak před čtvrt stoletím, kdy esperantisté zaplnili celý penzion, ale každý kdo přijel, přivezl s sebou dobrou náladu.
I počasí se umoudřilo.

A den druhý.

Večer. Pohled z okna penzionu směrem k horám.
Holčičky těsně před zazvoněním budíku. Dělala jsem si starosti, jestli jim není zima. Nevypadá to tak.
Cvičení před snídaní.
Snídaně.
Porada před vyučováním a plánování odpolední vycházky.
Kdo zůstal v penzionu, alespoň se prošel po louce, přivoněl si k šeříku.
Zmrzlíci za dveřmi, ale jaro to nevzdává.
A abychom jaro přivolaly, vyráběly jsme motýlky. Učily holčičky a nikdo neříkal, že to nedokáže, dařilo se všem.

Espero – 2018

Ve Skokovech fotí víc lidí a občas někdo z nich i nějakou tu fotku pošle. Tentokrát  to byla Jindřiška. První a poslední fotografie jsou z nejbližšího okolí penzionu.  Polední siesta a včelí rojení.

Zbývající fotografie jsou z posledního večera semináře. Tradičně se pořádá společensko zábavný večer. Účastníci semináře předvádějí, co se naučili. Rekvizity vznikají na místě. Tentokrát byl večer více méně v režii Margit.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

Poslední den v roce

v dobách minulých začínal generálním úklidem, při kterém se vše nepotřebné pálilo, aby se zbytečnosti nepřenášely do nového roku. Také lidé se pečlivě umývali, aby šli čistí do nového roku. Místy věřili, že toto umývání přináší zdraví a štěstí po celý budoucí rok. Večer bývala společná večeře, při níž se podávala jídla, která jsou obvyklá pro večeře na Štědrý den. Rozsvítily se svíčky na vánočním stromku.
Dříve bývalo zvykem doma v nábožném rozjímání očekávat příchod Nového roku. Dnes je zvykem čekat na příchod Nového roku v četné společnosti v kavárnách a hostincích, píše Karel Pejml a pokračuje: Vždyť na Silvestra musí každý, bohatý, chudý, starý, mladý si při muzice skočit, protože kdo prý ten večer tancuje, urodí se mu ten večer mnoho bramborů.