Archiv pro rubriku: Skokovské bejlí

„Barborky“ z kynutého těsta.

Je předvečer sv. Barbory. Pokud jste se vydali na procházku za větvičkou „barborky“, třešně nebo švestka se ve městě těžko hledá. Jestli nutně nechcete hádat, vdám se, nevdám. Utržená větvička břízy, pokud se její listy zazelenají na Štědrý večer vám prý bude předpovídat dobré zdraví po celý příští rok. Větvička zlatice, (nesprávně, ale mnohem více) nazývaná zlatý déšť věští bohatství.

pecivo
Z lepšího rohlíkového těsta se pekly různé figurální motivy pro děti jako nadílka mikulášská a velikonoční.
Na lepší rohlíkové těsto potřebujete kilo hladké mouky,
5 dkg vykynutého droždí, 4 lžíce cukru, 10 dkg tuku, špetku soli a tolik mléka (vody) aby vzniklo tuhé těsto, které se nechá vykynout.
Vytvarované figurky před vložením do trouby potřete mlékem, bílkem nebo celým rozšlehaným vajíčkem.

barborky

Bylo zvykem v Česku opatřit si v předvečer svátku sv. Barbory větvičku a do Štědrého dne se o ni pečlivě starat, aby když rozkvete, věštila, že se dívka do roka vdá.
Čarovat však mohly i vdané ženy, děti a muži. Na kousek papíru napsaly svá přání. Kolik přání, tolik větviček. Přání se složilo, aby ho nikdo nečetl dřív , než na Štědrý den a jen to z rozkvetlé větvičky. Všechna ostatní se pak spálila…

Barborky se také říkalo zvláštnímu pečivu, které spolu s ovocem a cukrovím, nadělovaly živé barborky.

/Recept na barborky a proč se začínalo v tento den uklízet na Vánoce příště./

Adventní věnec

venec

Adventní věnec se zpravidla vyrábí z nejrůznějších přírodních materiálů.
Jehličnany symbolizují nesmrtelnost a trnovou korunu. Cesmína sílu a uzdravení.
Vavřín vítězství a osvobození.
Kruhový tvar věnce představuje věčnost Boha, nesmrtelnost duše a životní koloběh. Kruh je také přirovnáván ke slunci.
Barva na věnci by měla převládat fialová, a to z důvodu přirovnání ke kněžskému rouchu.
Tato barva se v minulosti v zimě špatně sháněla a tak byla postupem času nahrazena červenou.
Ani ozdoby nejsou na věnci položené jen tak, i ony mají svůj význam. Např. šišky představují nový život a vzkříšení.

Svíčky
První – Naděje – se zapaluje první adventní (železnou) neděli.
Druhá – Mír – se zapaluje druhou adventní (bronzovou) neděli.
Třetí – Přátelství – se zapaluje třetí adventní (stříbrnou) neděli, a měla by být růžová.
Čtvrtá – Láska – se zapaluje čtvrtou adventní (zlatou) neděli.
Někde dávají svíček pět. Pátá se zapaluje na Štědrý den po západu slunce. Je bílá a zasvěcená Kristu.

Adventní zamyšlení

orechyAdvent to nejsou jen adventní věnce, adventní kalendáře a dlouhé seznamy toho, co je třeba nakoupit než nastanou Vánoce.
Je to pár let, na jedné nenápadné předvánoční výstavě autorka výstavy nabízela všem při odchodu z výstavy vlašský ořech.
Každý si mohl z koše vybrat jeden jediný. Obyčejný vlašský ořech, pokud si ho návštěvník rozlouskne hned. Pokud se rozhodne počkat si až do rána Štědrého dne, změní se ořech v kouzelný předmět s tajemstvím. Seschlé či jinak poškozené jádro nevyhrožuje nemocí nebo jinou katastrofou. Jen upozorňuje, že jsme v uplynulém roce udělali něco, s čím se člověk nechlubí. Podařilo se nám to utajit, i my už pozapomněli,a teď najednou nám oříšek připomíná, že jsme někomu zalhali, že jsme nedodrželi slib, sekli slovem, nevrátili vypůjčenou knihu…), vždyť se tolik nestalo.
Možná nenajdeme pod stromečkem všechno, co jsme si přáli. Snad budeme mít příští rok víc štěstí, jádro bude přímo výstavní.
Pro jistotu se pokusíme být citlivější, vnímavější k lidem kolem nás.

Na sv. Kateřinu

Řekla Káča Barce: Nechme toho tance!
Řekla Káča Barce: Nechme toho tance!

(25. listopadu) bývaly poslední taneční zábavy v roce. Od neděle nejbližší k 30. listopadu začínal advent. Na kateřinských zábavách platilo „ženské právo“. Ženy platily pohoštění, muzikanty a až do půlnoci si samy vybíraly tanečníky. Tančilo se až do bílého rána. Nejedna kateřinská zábava končila „pochováním basy“. Řekla Káča Barce: Nechme toho tance! Končil rušný společenský život, blíží se advent, doba zimních zábav, obchůzek, předehra Vánoc…

Martinské rohlíky

Karel Pejml:
Na sv. Martina všeobecně se pekávaly „martinské rohlíky“
v podobě podkovy, zvané také „rohlíky či roháče“, kterými obdarovávala děvčata své milence. Velkým rohlíkem, plněným mákem nebo povidly, byl obdarováván ze služby odcházející čeledín nebo děvečka.

Tyto obyčejně jsou zahnuty ve tvaru podkovy. Pekly se
z mouky pšeničné i žitné, potíraly se na vrchu vejcem nebo máslem, plnily se nejčastěji mákem někdy také povidly nebo perníkem. Podle jedné legendy na památku koně, na kterém sv. Martin jel, když mečem uřízl polovinu svého pláště, aby se rozdělil s mrznoucím žebrákem. Podle jiné měl sv. Martin zlou macechu a ta jej chtěla otrávit. Když pekla koláče, dala do jednoho jed, a aby ho bezpečně poznala, trochu jej zahnula. jaké však bylo její překvapení, když koláče z pece vyndala a všechny byly zahnuty.rohliky

Na sv. Martina, kouřívá se z komína

husaDobročinný a skromný biskup z Toursu, maje býti zvolen, schoval se do husího chlívku a na památku toho, jak jej husy štěbotem prozradily, přináší s sebou martinskou husu.

Karel Pejml:
V Hanušově Bájeslovném kalendáři se dočítáme, že
v poledne husa bývá nejhlavnějším jídlem. Dostává z ní nejnižší sluha křídlo, aby prý při práci jen lítal. Vyššímu sluhovi se podává stehno, hospodář však sám si ponechává kobylku. Z kobylky prorokuje budoucí zimy vlastnost. Bílá nebo přimodralá znamená např. tuhou zimu. Šupky či kůžky z noh husích dávají se do střevíců pod nohy, aby se nepotily, neb mezi prsty, aby kuří oka nerůstala. Tolik Hanuš o svatomartinské huse.
Na sv. Martina všeobecně se pekávaly „martinské rohlíky“….. /Pokračování příště/

Všech svatých a Dušičky

krizekPrvního listopadu křesťané nejen v Čechách slaví svátek Všech svatých.
Všech svatých – jména některých z nich známe z církevního kalendáře, z legend, z jejich životopisů…
To jsou svatí, kteří žili před námi. Pak jsou svatí, a těch je mnohem víc, kteří žijí s námi. Když ti zemřou, říkáme, že se na nás dívají z nebe. Ve svém životě nedělají nic mimořádného, ale to co dělají dělají mimořádně dobře.
Žijí všední život s nevšední láskou. Jsou k sobě přísní a shovívaví k druhým. Nejsou nápadní oblečením, účesem, vyzývavým chováním, odříkáváním citátů z Bible, vykřikováním bonmotů, moralizujících průpovídek. To je znak spíš nemocných než svatých lidí. Ti, pokud už jsou nápadní, jsou nápadní trpělivostí, vlídností k druhým, svědomitostí v práci, spolehlivostí. Neslibují co nechtějí splnit, nepomlouvají, nehledají chyby v druhých. Nežárlí, nezávidí. Nehádají se, ani když mají pravdu. Řeknou své mínění, ale nikomu je nevnucují. Působí na druhé svou osobností. Svatí nejsou proto, že nikdy „nepadnou“ ale proto, že se po každém pádu vždycky zvednou.

Druhého listopadu je svátek Dušiček. Svátek zemřelých. Byly v Čechách doby, kdy se o mrtvých mluvilo jen dobře a pokud snad nebylo co dobrého říct, tak se mlčelo.
Jednou do roka si dušičky zemřelých mohly na chvíli odpočinout od trápení v očistci.
V Krkonoších (prý) bylo zvykem, že už odpoledne se na hřbitově sešli horáci ze širokého okolí, aby si až do setmění povídali o těch, co už tu nejsou, zavzpomínali, jaké to bylo
s nimi. Muzikanti hráli ty nejlepší kousky, aby se všem co odešli, dobře spalo.dusicky

Maminka v tento den pekla „kosti“ a „dušičky“.
Z obyčejného kynutého těsta.pokracovani

A tradice žije dál.

28. říjen

Nevím, jestli v určitém věku pohazování moudrostí a citátů do prostoru je druh virózy. Jen jsem si při navlékání korálků připomněla slova Karla Pejmla:
„Každý národ má své zvyky, obyčeje… pocházejí většinou z pradávných věků, a mnohé z nich se udržely až po dnes. Podobně jest tomu též u národa českého, kde se pečlivě dochovanou tradicí udržovaly až do nedávna….“20161023_1