Archiv pro rubriku: Esperanto

Září 2017 ve Skokovech

Předpovědi počasí nehýřily optimismem. První pohled po probuzení patřil kouknutí z okna.Měli jsme štěstí. Počasí nám přálo.
Ačkoliv se nezúčastnil ani jeden zahraniční host, mluvilo se esperantem. Před snídaní je dobře pomalounku, polehounku protáhnout tělo. Snídaně byla rozmanitá, vybrali si zastánci zdravé výživy, vegetariáni i všichni ostatní.

Dopoledne tradičně patřilo učení.
Na procházku stačilo udělat jen pár kroků za penzion. O houbu jsem nezakopla, paní Hradilová však ví, kam na ně jít.
Kdo houby rád, užil si do syta, ani zapřísáhlí odpůrci houbových jídel však nepřišli zkrátka.

Pohoda.
Sluníčko už nebylo tak pichlavé jak v letních měsících. Poslední večer uvedla Margit. Žačka, která sama sebe zařadila mezi esperantisty začátečníky, Stanislava Hošková se změnila v Alžbětu Rejčku. Historická postava v moderním interiéru? Po chvíli však zmizela jídelna a zůstala jen Alžběta Rejčka. Díky za opravdu silný zážitek.
Tak zas příště na shledanou.

Poslední den.

Ráno – cvičení. Přednáška od liberečáka o Liberci. Moc jsem toho nenapsala o dění ve Skokovech, o cílech procházek, tématech přednášek. Komu to nestačí, bohužel, mohl přijet, místa tu bylo dost.20161007_6 host margit ranoblankaČlověk se nemá domnívat dopředu. Domnívala jsem se, že předcházející fotky jsou tečkou za zdejším podzimním pobytem. A paní Hradilová zaslechla, že se lidé ptají po její kulajdě a dnes nám ji nabídla k obědu. Já houby nemusím, ale polévky jsem si dala plný talíř. Že včerejší večerní buřtguláš jsem si přidávala třikrát bych normálně nepřiznala, ale nebyla jsem sama. Možná, že sem jezdíme dlouho a máme to tu okoukané. Možná, že jinde je líp. Možná, ale docela jistě HRADILOVI jsou Hradilovi a lepší, tolerantnější lidi hned tak nepotkáš. A těch nádherných kytek kolem, jakoby podzim nestál za dveřmi.
Díky, Hradilovi.muskat