Archiv pro rubriku: Esperanto

Skokovy – 11. 5. 2019

Den začínal, co se počasí týká, hezky.

Bětka.
Čekání na opozdilce, kteří si také chtějí protáhnout tělo.
Pro dnešek jsme připravili co?
Esperantisté se učili, holčičky fascinovala vrba u penzionu.

Stromy jsou tak obyčejné, ale to se nám jenom zdá. Stromy nám dávají spoustu kyslíku. Příroda je fascinující. Například vrba ve Skokovech a lavička pod ní (ta lavička tam nebyla sama, kdysi).
O kousek dál se pasou koně. Přírodu bysme měli udržovat, a proto někteří lidé házejí odpadky do koše, jiní je pohazují po ulicích, lesích a řekách. Je mi to líto, příroda se nemůže bránit, proto uklízím odpadky (svoje i po ostatních). A vás prosím,
zamyslete se, jestli je lepší odpadky házet do koše ,nebo pohazovat v přírodě.
Vždycky když přijedu do Skokov, dívám se na ten veliký starý strom. Hezky se pod ním kreslí, čte a sají se hluchavky, které rostou všude kolem. Ale děti, než dáte kvítek do pusy, zeptejte se dospělých děti, mohly byste se splést.
Jestli je vám dobře v lese, pak pochopíte, že takový strom je poklad. Je to obydlí zvířátek: veverek, ptáčků, brouků, mravenců, pavouků apod. A také je to zdroj nápadů pro malíře a spisovatele.
Pokud se rozhodnete sbírat v přírodě odpadky, jako já, nezapomeňte si pak vždycky umýt ruce.

Majdino zamyšlení ilustrovala Bětka
a Magdalenka
Kdo se nezalekl nevlídného počasí, šel se projít po okolí. Ostatní tvořily kytičky z obálek čajových sáčků.
Opět učily holčičky.
Jindra začíná
a tady už má důvod ke spokojenosti.
Sobotní podvečer

SkokovY – JARO 2019

Den první. Přijely jsme těsně před večeří. Bála jsem se, že nás bude málo. Není to jak před čtvrt stoletím, kdy esperantisté zaplnili celý penzion, ale každý kdo přijel, přivezl s sebou dobrou náladu.
I počasí se umoudřilo.

A den druhý.

Večer. Pohled z okna penzionu směrem k horám.
Holčičky těsně před zazvoněním budíku. Dělala jsem si starosti, jestli jim není zima. Nevypadá to tak.
Cvičení před snídaní.
Snídaně.
Porada před vyučováním a plánování odpolední vycházky.
Kdo zůstal v penzionu, alespoň se prošel po louce, přivoněl si k šeříku.
Zmrzlíci za dveřmi, ale jaro to nevzdává.
A abychom jaro přivolaly, vyráběly jsme motýlky. Učily holčičky a nikdo neříkal, že to nedokáže, dařilo se všem.

Zkusíme si vyrobit ve Skokovech?

Protože bude po Velikonocích, vymyslím jinou činnost. Uvažuji o kreslení na textil, pokud si přinesete tričko, které se dá pokreslit a popsat nebo plátěnou tašku. Pro méně odvážné, snad přijdu s něčím lehčím.

Snažím se vymyslet, čím zaměstnáme ruce, kdyby se někomu ve Skokovech nechtělo na procházku. Pracholap? Ne, když se květiny zapráší nebo na zahradě vykvetou živé, klidně je použiju při zatápění v kamnech. Krabička porcovaného čaje /20 kusů/ v papírových obálkách dá materiál na 6 květů.

Na semináři ve Skokovech si stihneme (pokud někdo bude chtít) vyrobit přáníčko nebo vystřihovánku na Velikonoce. Mohlo by to vypadat nějak takhle, ale vaše představy a přání respektuji

Nebudeme mít tolik času, ale vymýšlím činnost poměrně snadnou. Tak, na shledanou ve Skokovech.

Domnívám se, že „stojánek“ na vajíčko by mohl být také jedním z výrobků, jen to chce silnější papír, aby líp držel pohromadě.

Poslední den semináře

Ráno se ještě cvičilo, na čerstvém vzduchu, pak jsme se rozloučili a rozjeli domů. Samideano Kalčík do bral do Prahy na kole. 

Učili jsme se, chodili na procházky, někdo si i udělal výlet ke Kosti, na Malou Skálu. I jsme „tvořily“. Lektorku dělala Bětuška a žačky se poctivě snažily.

Tak snad zas na jaře.