Bylo, kdysi… Při svatbě na venkově dostávala nevěsta věnem dvě sazenice bezu. Jednu aby vysadila pod okno vedoucí do zahrady, druhou pak měla zasadit u stodoly. Říkalo se, že na bezu má vše léčivou moc. Listí, květy, kůra, plody i kořen. Sazenice bezu pod oknem do zahrady usnadňovala nemocnému utrhnout si z bezu potřebný lék přímo ze světnice. Sazenice bezu u stodoly měla odpuzovat obilní škůdce, tedy chránit ve stodole obilí.
(Dnes, v době epidemie alergií, můžeme těžko někomu radit sázet si bez pod okno, neboť pyl bezu je silným potenciálním
alergenem.)
alergenem.)
Nealergikům nabízím osvěžující Rychlé pití (šumivé).
3 litry vody, 1/2 kg cukru, 3 až 5 bezových květů, 1 citron a 1/16 litru octa.
Do vychladlé vody převařené s cukrem a octem rozkrájíme citron, přidáme květy a necháme 3 dny. Pak stočíme do lahví
a uložíme v chladu. Neskladujeme dlouho.
Kdysi se věřilo, že šeřík odhání zlo. Původně byl šeřík před stavení a na zahrady vysazován právě proto, aby ochránil majetek před zlými silami čarodějnic. Květy šeříku je možné vyzdobit dům, ve kterém straší, a tak ho zbavit negativních sil. Zvláště staré ženy (a nebyly to jen protivné tchýně) byly často v podezření, že jsou ve spojení s ďáblem a tedy – čarodějnice. Čarodějnice však nebyly jen zlé. V některých zemích slovo čarodějnice znamenalo „moudrá žena“. Taková, která zná tajemství bylin, umí zahánět nebo mírnit nemoci. Takových si
Chceš-li poznat lásku, nos při sobě sedmikrásku.
Podložka pod skleničku z dřevěných špachtliček – něco čím se dají zabavit děti za nepříznivého počasí.
Byly doby, kdy lidé věřili, že čarodějnice svým zlořečeným uměním ničí jejich majetek, vyvolávají bouře, krupobití a povodně. Přivádí na ně zhoubné nemoci, způsobují jim různé škody a nepříjemnosti. Báli se jich a hledali prostředky, jak činnost čarodějnic zmírnit a omezit. 
Podle lidové víry otvírá se země na den svatého Jiří.
Na Velký pátek nepohneš se zemí, nezatopíš do východu slunce, neupečeš, nevypereš a nevybělíš, nezameteš, nic
A podobně se připravovala i jiná obřadní jídla.