Archiv pro rubriku: Skokovy

Setkání v penzionu Espero ve Skokovech

12. 9. 2014

Růže z čajových sáčků pro Marie
Růže z čajových sáčků pro Marie

Pátek. Svátek má Marie. S námi je tu Žížalka. Díky moderní komunikaci na dálku jsme popřáli Majkám do Držkrajova a Marience Stibůrkové. V klubovně se vejdeme k jednomu stolu. Do přestávky dělá paní učitelku Líba, po přestávce Jindřiška. Poprchává a je chladno. Zůstáváme v penzionu. Včera odpoledne jsme z obálek z čajových sáčků vyráběly růžičky. Dnes to bude přáníčko na přání. Později prozradím na čí přání. Zatím snad vím jen to, že je to muž a je z Tábora.

Koláže - přáníčka
Koláže – přáníčka

Rozcvička – česky a esperantem

Nejen, že jsme každý jiný, ale jak tak jdeme světem, nabíráme zkušenosti, netroufnu si říct, že moudříme. Sbíráme zkušenosti, zkoušíme novinky. Každý cvičitel je jiný, každý to s námi myslí dobře, každý má snahu nás rozpohybovat a jak velí současná móda, všichni se snaží naladit nás pozitivně. A když se stane, že si před nás stoupne někdo, kdo vedl cvičení posledně, můžeme si být jistí, že cvičení nebude jako posledně. Snažím se nevynechat jediné. Žádné svědomí, Margito, obyčejná zvědavost. Necvičím, dívám se. Ne jako kritik, ale co kdyby někdo přišel s něčím, co bych byla ochotná vyměnit za svoji pohodlnost. Pokračování textu Rozcvička – česky a esperantem

11. 9. 2014

Utekla středa, polovina pobytu je za námi. Některé odlákaly povinnosti už zpátky domů, jiní balí kufry, ale pár nás zůstane do konce. V sobotu se má objevit Jarmila s Lenkou. Těšíme se. Učíme se na terase.

Díky Miladě a Františkovi se někteří vydávali po obědě na výlety. Požádala jsem Jarku, ať napíše pár vět, kde chodili, co viděli a možná přidá i fotku.

Pracovní stůl
Pracovní stůl
Na čerstvém vzduchu to líp myslí
Na čerstvém vzduchu to líp myslí

terasa-c

Sluníčko vytáhlo esperantisty na terasu penzionu
Sluníčko vytáhlo esperantisty na terasu penzionu

terasa-a

Jak tak roky běží…

… uteklo jich asi dvacet od chvíle, kdy jsem se poprvé ve Skokovech objevila jako doprovod esperantisty. Nebyla jsem jediný host, esperantisté se po skupinkách rozptýlili po penzionu a nás, neesperantistů se ujal Drahoš Kočvara a vodil nás po okolí. Byli jsme ve skalách „za barákem“, v Příhrazích, na statku v Borčicích, chdili jsme do Žďáru na nákup a chodili si ke studánce na Vysoké Kolo pro dobrou vodu.

Později jsme se pokoušeli oficiálně vyhlásit Drahošovu stezku, nevyšlo to. Některé věci v našich zemích jsou složité, úřední šiml hned tak ze života lidí nezmizí.. Oblíbenou Drahošovu trasu dopoledních vycházek si však (díky Vaškovi Stibůrkovi) prošlo hezkých pár lidí.

Parta lidí, kteří se ve Skokovech scházeli, mě nadchla. Líbilo se mi, že si rozumějí, i když ne všichni jsou z Československa. Pan Vaněček vládl rukou pevnou, ale citlivě. Ačkoliv neslyšel, věděl o všem, co se kde v jeho blízkosti šustlo. Pokud myslel, že bych něco měla vědět, tak mi to ochotně přeložil. Stávalo se, že někdo občas zabruslil do politiky a ve vzduchu to zajiskřilo. Jemně připomenul, že esperanto lidi sbližuje, ne dělí, a pokud se někdo  potřebuje se pohádat, požádal ať jde třeba naproti do hospody a mezi nás ať se vrátí jako kamarád, kterého s námi spojuje jedna řeč, jedna myšlenka. Laskavostí se mu vyrovnal náš pan doktor. Na plaketě, připevněné u vchodu do penzionu, zachytit laskavý úsměv doktora Hradila výtvarník Zdeněk Myslivec.

Za dvacet let se toho hodně změnilo, lidé odcházejí a noví se sem moc nehrnou. Nevím, kdo bude tyhle řádky číst, pokud se dostanou k někomu z účastníků některého semináře, zkuste vymyslet, pro co by vám stálo za to, do Skokov  přijet.

10. 9. 2014

mypauzapauza-aStředa. Další pěkný den na obzoru. Pomalinku se skupina esperantistů rozrůstá. Hned po „O“ si uděláme hromadnou fotku, někteří už zas listují v jízdním řádu. Těla unavená sezením dlouho do večera (když se vypráví tak zajímavé věci) se opět musí protáhnout.ranokacenky

8. 9. 2014

Nastal den D. U večeře nás je deset, lidí. Ještě tam s námi byla dobrá nálada. Nemusíme se představovat. Všichni se známe. Nikdo nový se neobjevil. Večer v klubovně nás Jindra seznámila s programem na celý týden. Ačkoliv je to tu samý Čech, mluví se esperantem. Spousta bot ve vstupní hale Penzionu Espero nepatří nám, ale studentům mladoboleslavského gymnázia, kteří tu jhalasou na harmonizačním pobytu.

2014 Babí léto ve Skokovech

babiletoZačátek září asi není ten nejvhodnější čas na několikadenní setkání. Majitelé zahrádek sklízí úrodu, babičky a dědečkové budou pár prvních dní vodit čerstvé školáčky…. A přesto se přimlouvám, udělejte si na pár dní volno a přijďte se za námi podívat do Skokov do penzionu Espero. Dopoledne si můžete s námi procvičovat a testovat paměť, esperantisté to budou mít o něco těžší, ti si budou jak otázky tak odpovědi překládat do esperanta, ale všichni dohromady se můžeme příjemně bavit. Po obědě v případě pěkného počasí se dá brouzdat za domem a hledat houby. Odpoledne si vyrobíme náramek přátelství, a aby bylo vidět, že jsme byli s esperantisty, ozdobíme ho zelenými korálky.  Do Vánoc času dost, ale mi si s předstihem vyrobíme čertovské sáčky a nějakou tu vystřihovánku do okna na ozdobu. Večer v klubovně budou esperantisté vyprávět, kde všude ve světě byli, co hezkého kde viděli, zažili. Vyprávění docela určitě doplní promítnutím filmu. Nebo se bude jen tak sedět, povídat, při zmrzlinovém poháru nebo skleničce dobrého vína. Milovníky televizních seriálů ujišťuji, že nepřijdou o své oblíbené hrdiny. Přijďte se mezi nás podívat, třeba na den, dva…