Jarní seminář esperantistů

tentokrát v penzionu KAVKA v Malé sále

Blíží se jarní seminář esperantistů, kromě učení esperanta, procházek po okolí Malé skály, kdo bude chtít, zaměstná i ruce. Protože většina účastníků dospěla do věku, kdy musí spolknout nějakou tu chemii, vyrobíme si malé mističky, v kterých „fety“ počkají, abychom je mohli spolknout hned po snídani v hotelu.

Rubriky: Esperanto, Nezařazené | Napsat komentář

Podzimní seminář se ruší

V září ve Skokovech budeme vyrábět makové panenky. Minimakoviček mám přehršel.

Všichni /esperantisté, rekreační turisté, příznivci esperanta, jsou srdečně vítáni.
Těším se na vás.

Na výtvarné tvoření asi nebude ve Skokovech mnoho času (podle počasí), vybrala jsem poměrně lehké výrobky. Krabičky na drobnosti a hvězdičky z čajových sáčků.

Krabičky na drobnosti
Hvězdičky z čajových sáčků
Rubriky: Esperanto, Skokovské bejlí, Skokovy | Napsat komentář

Dekorace na dveře od bytu

Už bylo na čase vyměnit adventní věnec na dveřích. Nejsem si jistá, že tohle je to pravé ořechové, tak než mě napadne něco jiného.

Rubriky: Esperanto, Lidová tvorba, Nezařazené | Napsat komentář

Pohodové sváteční dny

p.f. 2020
Rubriky: Esperanto, Lidová tvorba, Nezařazené | Napsat komentář

Prosinec rok končí,

ale zimu začíná. Vymyslela jsem si dekoraci na dveře.

Druhý pokus, chtělo by to bílou temperu, ale i tak mi připadá decentnější.
Rubriky: Lidová tvorba, Nezařazené | Napsat komentář

Sbohem a šáteček

Sbohem a kdybychom se nikdy nesetkali
bylo to překrásné a bylo toho dost
Sbohem a kdybychom si spolu schůzku dali
možná že nepřijdem že přijde jiný host
Bylo to překrásné žel všecko má svůj konec
Mlč umíráčku mlč ten smutek já už znám
Polibek kapesník siréna lodní zvonec
tři čtyři úsměvy a potom zůstat sám

Sbohem a kdybychom si neřekli už více
ať po nás zůstane maličká památka
vzdušná jak kapesník prostší než pohlednice
a trochu mámivá jak vůně pozlátka

A jestli viděl jsem co neviděli jiní
tím lépe vlaštovko jež hledáš rodný chlév
Ukázalas mi jih kde máš své hnízdo v skříni
Tvým osudem je let mým osudem je zpěv

Sbohem a bylo-li to všecko naposledy
tím hůře mé naděje nic vám už nezbude
Chcem-li se setkati nelučme se radš tedy
Sbohem a šáteček Vyplň se osude!

Vítězslav Nezval

Rubriky: Esperanto, Nezařazené, Skokovské bejlí, Skokovy | Napsat komentář

Tajemství kočičí řeči

Kdo má doma kočku ví, že si s vámi ráda povídá. Aby jste pochopili co vám říká a co by zrovna ráda, používá svůj „slovník“. Mluví nejen mňoukáním na mnoho způsobů, ale také tělem.

Tak třeba ocásek. Pojďme se tento komunikační prostředek podívat blíže a pokusme se přeložit, co čím míní.

Má ocásek volně souběžně s tělem:
Jsem spokojená, cítím se bezpečně, nic mi nechybí.

Má ocásek vztyčený, mírně nahnutý k hlavě:
Člověče, já jsem ti tak šťastná a úplně nadšená z toho, že tě zase vidím! Co kdybys mě za odměnu pohladil?

Mírně s ním mává ze strany na stranu:
Tak tohle mě opravdu zajímá. Můžeš to udělat ještě jednou? Nebo co kdybychom si tedy chvíli hrály, co ty na to?

Prudce s ním švihá:
Jsem pěkně nervózní a vůbec se mi to nelíbí. Pokud to bude pokračovat, uteču, nebo začnu kousat.

Drží ocásek dolů:
Teď jsem ale opravdu naštvaná. Přestaň s ustavičným napomínáním. Mám toho DOST!

Má ocásek hustě naježený:
Jsem mnohem větší, než si myslíš, tak toho koukej nechat (ale ve skutečnosti mám docela nahnáno…)

Když leží, má ocásek stočený kolem těla:
Něco se děje, necítím se zrovna dvakrát bezpečně.

Když leží a má ocásek volně položený:
Jo, všechno už je zase v pohodě.

Kreslila Mája
Rubriky: klubkonoviny | Napsat komentář

Vzpomínka

Moudrost prosvítí člověku tvář… MUDr. Josef Hradil
Rubriky: Esperanto, Nezařazené, Skokovy | Napsat komentář

Okno v kuchyni

Okno v kuchyni potřebovalo umýt, tak to chtělo i novou vitrážku. Střihla jsem si něco trochu míň průhledného. Ačkoliv okno není přímo do ulice, lidé procházející Jitřní mi koukali do talíře.

vystřihovánka
Rubriky: Lidová tvorba, Nezařazené | Napsat komentář

Hana Bartošová

Je to hezkých pár let, co jsme se spolu potkaly. Nevím při jaké příležitosti jsme se seznámily, ale časem jsme zjistily, že nás hodně věcí spojuje. Nejvíc lidová tvorba. Obě jsme byly členky Klubu lidové tvorby Praha a občas i lektorky. Nekonkurovaly jsme si.

Občas jsme spolu i vystavovaly. Fotografie jsou z výstavy v Sobotce. První byla v Šolcově statku v listopadu 1988 – VÁNOCE. Druhá o pár měsíců později, ve zdravotním středisku – VELIKONOCE.

Hana Bartošová a Eva Šindelářová v rozhovoru s Karlem Samšiňákem
Hana s Evou na zahradě Šolcova statku hledají přírodní „doplňky“ k exponátům.
Vernisáž ve zdravotním středisku. Z Evy je vidět jen polovička.
Rubriky: Lidová tvorba, Nezařazené | Napsat komentář

V případě špatného

počasí si ve Skokovech, kromě jiného, budeme hrát s papírem…

Vystřihovánka
Rubriky: Esperanto, Lidová tvorba, Skokovské bejlí, Skokovy | Napsat komentář