2014 – Jaro

jaro14Počasí nám moc nepřeje, ale na náladě účastníků to není nijak znát, každý nový příchozí je vítán s jásotem. Bude se mluvit esperantem, je to mezinárodní seminář. Mezi účastníky jsou: Ruska, Maďarka a Holanďan. Ten tu není poprvé. Po dlouhé době se viděli s Janou a měli si spolu co říct. Večer se účastníci sesedali k jednomu stolu jak 12 pohádkových měsíců. Ráno tradičně psala Jindra denní program na tabuli. Ani informace meteorologů, ani fakt, že právě vládnou ledoví muži ji nepřinutil vzít si na nohy ponožky. Cvičících se nesešlo moc, ale na Jarce je vidět nadšení a radost z pohybu. Vyučuje se v klubovně. U počítače se scházejí zájemci o esperantské RISKUJ. Na „otočku“ přijeli z Pardubic Pavel a paní Srbová. V řemeslně výtvarné dílně jsme vyráběly kytky z provázku a dařilo se. Přicházejí další účastníci a neozývají se někteří z přihlášených. Počasí nic moc. Odvážnější podnikají krátké procházky po okolí. Majka st. nemohla přijet, snaží se ji (a úspěšně ) zastoupit Milada. Do druhé výtvarné dílny příšlo víc tvůrců (tvůrkyň, muži odolávají). Na dobrou noc pro dobrou náladu si na každý večer Karel připravil pohádku. Jednu jsem opsala a posílám ji všem, kteří z jakéhokoliv důvodu do Skokov nemohli přijet. Kdo chce, může si ji za domácí úkol přeložit do esperanta.
O ptáku Ohniváku Bývalo království tam kdesi za kopci a v něm 3 princové, přitroublí po otci. Chodili každý den, jak kázal táta, hlídat do zahrady jablka zlatá. Ta stále mizela. Někdo je kradl. A starý král, ten čím dál víc chřadl. Až jednou, nejmladší, rozlousk tu záhadu a šel s tím za tepla ke králi do hradu. – Královský otče! Nesu ti novinu! – Jen jestli zas nejde o nějakou kravinu! – Křivdíš mi, otče, já svým očím věřím. Byl to pták kleptoman s ohnivým peřím. Zmizel i s jablkem do šera temného a na mne utrousil čehosi bílého. – Tak pojď blíž, synáčku, ať ti dám pusu a nermuť se pro trochu ptačího trusu. Půjdeš teď s bráškama po jeho stopě, svou krví zaplatí flek na tvé klopě. Vyšlápla princátka druhý den do světa ve snaze chytit ta zlodějská klepeta. Jak ale stopovat, když lítá ve vzduchu? A tak jim nebylo dvakrát moc ejchuchu.  Došli na rozcestí k malému křížku, aby tam počkali na lišku Ryšku. – Hle, co vidí má bystrá zornička. To co tu cupitá, je přece lištička. No tak se neboj a pojď blíž, maličká. A švih ji mačetou hned mezi očička. – Co jsi jí udělal, proklatý hlupáku, liška ta jediná věděla o ptáku. A on jí rozsekne hlavu, to jelito. Co řekne otec král, jestli se doví to? – Otec král, ten se nic nedoví, bratříčku. Křápnu vás oba tam, kam jsem křáp lištičku. – Tak moment, příteli, pěkně se uklidni a rychle zapomeň na choutky morbidní. Když přijdeš bez nás a navíc, bez ptáka, neujdeš pochopům majora Jirsáka.
V noci nám do pokojů nakukoval agresivní měsíc a nedal se nijak vypnout. Začínáme třetí den. Odpoledne se na chvíli objevilo sluníčko. Dalo se posedět na terase, jen se člověk musel trochu víc obléknout. Odpoledne zavolala Líba a udělala nám tím radost. Čtvrtý den. Fotografování. Tentokrát na terase.  Do dílny Pavla přinesla MANDALY. Nejprve řekla pár slov a pak už se malovalo a malovalo. Mandaly zaujaly všechny přítomné. Sobota. Účastníci semináře se začínají vracet do svých domovů. Z nedalekých Libošovic se dopoledne za námi přišel podívat (nejen podívat, i rozšířit si počítačové vědomosti a pracovat) Míra se synkem. Jana, snad díky mandalám vytvořila přáníčko pro mamku, sama, bez jakékoliv rady. Řekla bych, že radost jsme měly obě. Večer na závěr byl pohodový, plný humoru a písniček. Neděle, poslední ráno. Balíme. Loučíme se. Karel, Jarka a Judit se šli podívat za barák do skal.    

2013 Jaro

na teraseNa louce u Žabakoru se objevil čáp, na záhonku u penzionu rozkvetly tulipány. A v penzionu Espero se obje-vují esperantisté. Jací? Kteří? Většina jich je na tradiční fotografii: NA SCHODECH. Letošní zahraniční host se křestním jménem jmenuje Bengkt, je ze Stockholmu, a díky esperantu mu všichni rozumějí. Učilo se na terase, v baru. Margit přistupuje k přípravě přednášky zodpovědně.  Setkání generací v klubovně. Pepa zaručeně nejmladší, u dámy je věk tabu. Majky málem prošvihly focení.

S Esperantem za včelami

(Z časopisu Včelařství jsem opsala vyprávění esperantisty, včelaře a výtvarníka pana Zdeňka Myslivce z Bozkova. Ráda bych vyprávění doplnila fotografiemi, ale kopie z kopie by nemusela vypadat nejlíp. Esperantisté, máte zajímavou fotografii svého kolegy a přítele? Použila jsem jednu ze setkání ve Skokovech, pan Myslivec není jen včelař, ale i autor pamětní desky MUDr. Josefa Hradila.)
Jak se včelaří v Normandii aneb S esperantem za včelami.

Včelař, esperantista a autor plakety MUDr. Josefa Hradila na penzionu ESPERO.
Včelař, esperantista a autor plakety MUDr. Josefa Hradila na penzionu ESPERO.


Naskytla se mi možnost oplatit návštěvu mého esperantského přítele Jean Pierra Sauvage z města Caen v Normandii, který navštívil naši zemi přede dvěma lety. Využíváme báječných výhod jedinečného a velmi snadného jazyka, esperanta, k poznávání běžného života lidí prakticky v libovolné zemi. Díky navázanému přátelství se vzájemně seznamujeme se svými rodinami, bydlištěm, krajem a se vším, co každého zajímá. Toho běžný turista těžko může dosáhnout.

Pokračování textu S Esperantem za včelami

2012 podzim

Nesešlo se nás moc, prý devatenáct, a to je to setkání mezinárodní!! Z Francie přijel, esperantistům dobře známý Francouz Claude Martines. Počasí nám víc než přeje, kdo jen trochu mohl, vydal se posbírat si pár jablek, nebo se poohlídnout v lese po nějakém hříbku. Prý rostou. Blanka má pocit, že už to tu má namalované ze všech stran, a tak nechce vzít blok a barvičky a vyrazit do přírody. Na malou procházku se však nechá vylákat. 

Rána jsou tradičně krásná, co na tom, že trochu víc studená, většinou  nebe jako šmolka. Snažila jsem se zachytit měsíc na obloze, který si také chtěl užít babí léto, ale na fotografii srpek měsíce uvidí jen bystrozrací. Cvičení jsme začínali v jídelně, ale později se vejdeme i do haly. Je hezké, že alespoň pár jedinců má chuť vykročit do nového dne svěží a s dobrou náladou. V klubovně se učilo, diskutovalo, přednášelo, promítalo i zpívalo. Míša fotografoval, a nejen Líbu u koní, ještě Soustředění v klubovně a společnou fotografii (tentokrát ne na schodech). Účastníci se ve Skokovech dost střídali, někteří se jen mihli, ale díky všem. Líba s Jindrou se vzájemně doplňovali jak při cvičení tělesném, tak při cvičení duševním… odpoledne jsme hodinku, někdy dvě, zaměstnávaly ruce. Aby nám šla práce líp od ruky, přinesla nám paní Hradilová misku krásných červených sladkých a voňavých jahod. Kdo chyběl, může litovat.

Zamyšlení Milady

miladaEsperanto neochutnáte jazykem, ale můžete ho poznávat všemi ostatními smysly.
Očima vidíte napsaný text a hned si všimnete, že proti češtině se tu nevyskytuje y, w, přehlásky atd.
Při poslechu vám připomene zpěvnou italštinu a při porovnání s psaným textem, je vám jasné, že vše se čte tak, jak je napsáno. Výhoda pro ty, kdo se pracně snaží naučit anglicky.
Dalším smyslem je čich – nepotřebujete nos, na všech setkáních však cítíte přátelskou atmosféru, snahu o porozumění a harmonický život.
Esperanto nenahmatáte, ale existují knihy, buď do esperanta přeložené nebo i přímo v esperantu psané, spousta suvenýrů z mezinárodních setkání a kongresů, dárečků od přátel nebo výrobků z tvůrčích dílen pořádaných v rámci jazykových seminářů… tak chutná esperanto mně… Miladě Zemanové

2012 – Jaro

Nevím, po kolikáté už si zvu na tvůrčí posezení nejen esperantisty, tak jak to dopadne tentokrát. zatím se nás tu nesešlo ani dvacet. Z esperantistů se stali studenti. Rozdělili se do tří studijních skupin. Lektorky: Líba, Jindra a Margit. Od rána se za oknem culí sluníčko, jdu udělat pár snímků, aby pokoukání bylo pestřejší. Široce otevřená vrata zvou: vítejte. Pohled z okna: Ještěd. Pár kroků pod penzionem teče potok – říčka Žehrovka. Tady byla dost zkalená. Udělala jsem pár kroků směrem k Olešnici. Zaujaly mě stíny stromů,  snad funkční mlýn v Mlýnici, Žehrovka tady byla čistější. Břehy bahnité, neměla jsem holínky, nedalo se jít proti proudu. Do haly někdo přinesl kousek jara. Ačkoliv esperantisté občas vykřikují, že se nekamarádí s technikou, není to tak docela pravda. Skupinka s Jindrou za pomoci Míši pracovala s počítačem a nikdo se netvářil nepřátelsky. Odpoledne se vydali do Hradiště na radnici na přátelské popovídání. Blance to přece jen nedalo, vzala si pastelky, blok, poodešla pár kroků za penzion a kreslila. Nekrokodýluje se, i když tu není ani jeden zahraniční host. Tak alespoň  papírový krokodýl. Co kus. to originál. Tradiční fotografie na schodech. Odjížděla jsem dřív než brzy, nestihla jsem se rozloučit, tak se mi koukejte všichni pěkně opatrovat, ať se spolu sejdeme a já to napravím. Před svítáním měly padat hvězdy, prý až devadesát za hodinu. Neviděla jsem ani jedinou. Pršelo…  Výtvarnice: Žížalka a Blanka (o Blance se to ví, Žížalka začala ilustrovat květomluvu). Druhá fotografie Jany zachytila delegaci esperantistů v Hradišti na náměstí.

Pro všechny, kdo přispějí k pohodě setkání, které původně mělo být jazykovým seminářem je připraven SKOKOVSKÝ VRABEC. Jako symbolický dík za: zajímavou přednášku, práci lektora, povídání o esperantské akci spojené s promítáním, vystoupení na zábavném večeru, dobrou náladu a úsměv ..

Skokovská bába

hopeovaZcela významnou zvláštností – mezi drogeriemi jistě ojedinělou – byly dodávky pro tehdy velmi populární „Skokovskou bábu“, majitelku léčebného penzionu ve Skokovech nedaleko hradu Kosti. Nevím, kdy začala a jak svou slávu získala, ale je až neuvěřitelné, co nemocných ji vyhledávalo nejen z okolí, ale z celých Čech, ba jednotlivci až z Rakous i z pruského Slezska. Léčila různými druhy léčení – mazáním, mastmi, bosými chůzemi v rose, masážemi, proťukáváním, vodoléčbou a nevím ještě čím – a lidé se ochotně podřizovali jejím příkazům, rozumným i snad méně rozumným. Škoda, že jsem se za své praxe podrobněji nezabýval její popularitou, jen jsem se později podivil článku redaktora Sekaniny v Národní politice dávno po smrti této přírodní lékařky, která z lékařství neznala vůbec nic, jak uznaně o ní psal, jako o nějaké vědmě.

Pokračování textu Skokovská bába

Podzim 2011

Pršelo, ne moc, ale pršelo…. Bylo krátce po jedné hodině odpoledne, ve středu 12. 10. 2011.  Sešli jsme se před penzionem. Hradilovi, esperantisté, zástupce regionálního tisku, starosta Žďáru, místostarosta Mnichova Hradiště. Pár vřelých slov, stržení esperantské vlajky z plastiky vytvořené panem Zdeňkem Myslivcem a  MUDr. Josef Hradil má na penzionu ESPERO pamětní desku. Roky utíkají, my nezapomínáme…

Pokračování textu Podzim 2011

Skokovská bába – pokračování

Ještě jeden pohled na Skokovskou bábu. Autor, snad bankovní úředník Maník? Mandík? Nevím. Zápisky mám díky paní Dufkové z Městského výboru v Mnichově Hradišti. Když dva říkají totéž, nemusí to být vždycky totéž, v porovnání s textem předcházejícím. Některá souvětí mi připadala víc než krkolomná, tam jsem občas slovo přehodila, jinak jsem se co nejvíc snažila zachovat původní text:

Nevím, v kterém to roce bylo, roznesla se po Hradišti mezi lidem zpráva, že odkudsi z mladoboleslavského okresu se do Skokov, malé to vísky našeho okresu, již na rozhraní okresu turnovského léžící, přistěhovali manželé Hopeovi a ujali se tam hostinství. O manželce Hopeově, Klotyldě, se vyprávělo, že jest rozhlášenou léčitelkou všech lidských chorob, neduhů i těch nejtěžších nemocí.

Pokračování textu Skokovská bába – pokračování

Florlingvoj – Květomluva

Mohlo se stát, že jsem někde vynechala písmenko, jinde zas nějaké nepatřičné přidala, není v tom úmysl. Věřím, že Pavel Nechvíle přistupoval k překladu zodpovědně.
Floroj kaj tutaj kreskaĵoj apartenis depratempe al ŝatataj objektoj de ĉiutaga vivo. Niaj antaŭuloj ilian belecon, bonodoron kaj  karakterizan formon admiris, ĝojsopiris pro ili, predikis al ili resaniĝajn influojn eĉ magian potencon.
Iuj eĉ iĝis simboloj de certaj ecoj. Dum longa vico da jaroj ekestis en fantazio de la popolo skalo de sencoj de la floroj. Per donacado de certa floro  knabinoj kaj knaboj esprimadis siajn sentojn kaj la plej intimajn sopirojn.
Kompilita laŭdiversaj antikvaj „Florlingvoj“ pere de J. Klempera kaj M. Hucko.

Pokračování textu Florlingvoj – Květomluva

Přejít k navigační liště