Jarka – fotky a komentář
seminář esperantistů v Českém ráji. Za uplynulé roky řady účastníků prořídly, trochu zešedivěly, občas si při chůzi vypomáhají hůlkou, ale…
Na pohádku o dvanácti měsíčkách by to dalo. Večer v klubovně. Rostou. Ahoj, slunce.
Ráno poněkud mlhavé, ale teplo. Penzion se začíná probouzet. Esperantisté v klubovně si pomalu rozpohybovávají (pod vedením Jindry a Jany)…
Už vím termín podzimního setkání esperantistů. Pro esperantisty jazykový seminář, pro neesperantisty příjemný pobyt v příjemném prostředí s příjemnými lidmi…
Z místa, které nepatří mezi nejnavštěvovanější, ale kdo přišel, rád se vrací. Čeští hosté začali v sedmdesátých letech 19. století…
Komentáře jsou uzavřeny.
Ano, tak se dělo ve Skokovech tohoto podzimu: opět jsme chodili. Po horách, po lesích plných hub a lidí.. a psů. V pondělí jsme zvládli kolečko kolem chat nad námi. V úterý jsme měli k dispozici jen Miladino auto, bylo nás pět! Tak se stalo, že jsme udělali okružní cestu z Besedice do Besedice, viděli skály Suché, za deště hodně nebezpečné, žebříky jsou dřevěné, pěkně by to mohlo klouzat. Naštěstí jsme byli všichni stateční a vyšplhali jsme do prostoru s aktivními turisty-horolezci. A rychle dolů, než se nám zatočí hlava – z krásné vyhlídky i z hloubky. Další den byla auta dvě, vyšplhala s námi kolem Českého ráje až k Troskám. A tady jsme se opravdu kochali… přesně, jak má na výlet být: podmračeno – rozhled dobrý: vedle mladí nás poučili, kde který kopec jaké má jméno… idyla. A tak se mi ten Český ráj dostal pod kůži, nejen Šumava má své kouzlo, i tady ve skalách je krásně. A potkáváme stejné lidičky se stejnou chutí šplhat dál. Tak jsme ještě navštívili hrobku Kacanovské báby, náš esperantský památník – jedna větev poutníků dorazila přímo domů, do Skokov, druhá ještě viděla Vyskeř. Za rok se vrátím… a dorazím tu Vyskeř apod. !