I druhý den začínal sluncem za oknem. Na cvičení se nás nesešlo moc. Učit jsme se šli na terasu. Postupně jsme si vyletňovali oblečení, a učili jsme se tak, že jsme zapomněli i na kafe pauzu. Jako host se objevil liberecký esperantista pan Kazdera.
K obědu byly ovocné knedlíky, byly dva, ale od stolu jsem se doslova odkulila. Honem černé hořké kafe, aby to v žaludku trochu slehlo.
