Prý poslední letní den. Opět vyučování na terase. Písničky, v esperantu, rozpohybovaly účastnice semináře. Po obědě jsme se fotografovali u laviček a loučili se s prvními účastníky. Účastníci hráli BINGO, Margit pracovala.
Den začínal, co se počasí týká, hezky. Stromy jsou tak obyčejné, ale to se nám jenom zdá. Stromy nám dávají…
Nastal den D. U večeře nás je deset, lidí. Ještě tam s námi byla dobrá nálada. Nemusíme se představovat. Všichni…
Zcela významnou zvláštností – mezi drogeriemi jistě ojedinělou – byly dodávky pro tehdy velmi populární „Skokovskou bábu“, majitelku léčebného penzionu…
Tenhle obrázek jsem nemohla přejít bez povšimnutí a ráda se o něj s esperantisty podělím.
Pro ty, co neví, kde jsou Skokovy a pro vzpomínku všem, co už ví, jak je tam krásně.