Archiv pro rubriku: Nezařazené

Sv. Štěpána – 26. prosince

 
S vánočními svátky jest nevyhnutelně spojena koleda. Chlapci a dívky, zvláště pak na venkově, chodili dům od domu a koledovali. Za své koledy bývali odměňováni kouskem vánočky, ovocem nebo drobným penízem. 
Stará koleda, která se zachovala až do dneška, je známá:
Koleda, koleda, Štěpáne!
Co to neseš ve džbáně?
Nesu, nesu koledu,
upad jsem s ní na ledu,
psi se na mě sběhli,
koledu mi snědli;
co mám smutný dělati?
Musím jinou žebrati.
Koledu mi dejte,
jen se mi nesmějte!
Koledu mi dali, 
přece se mi smáli.

Boží hod vánoční – 25. prosince

V ten den se nechodilo po návštěvách, všude se hroužili hospodáři do zbožného rozjímání. Když už pak přece jen někdo přišel do stavení, měl přinést koledu a povinšovat:
“ Vinšuju vám šťastné a veselé svátky Krista Pána narození, co jste si na milém Pánu Bohu vyžádali, menší hříchy, větší radost a po smrti království nebeské. Pochválen buď Ježíš Kristus!“
Na Boží hod vánoční se nepracovalo ani v domácnosti. Světnice se toho dne nemetly, ba ani lůžka se nestlala. Nebyla to lenost hospodyň, nýbrž velký strach před znesvěcováním takového svátku. Vždyť dokonce i dobytku zavazovali huby, aby přežvykováním tento den sváteční neznesvěcoval.

(Karel Pejml – Český lid)

Jírovec maďal – kaštan koňský

Před dávnými, dávnými lety naši předkové věřili, že strom má duši, právě tak jako člověk a podle toho s ním jednali. Škoda, že se z těch dob zachovaly některé názory, zvyky a pověry, ale úcta ke stromům se vytratila. Zkusím něco málo připomenout:
Stromy se prý mají sázet, když přibývá měsíc, tak je jisté, že zdárně porostou, budou sílit. Naopak, ke kácení se má využívat doba, kdy měsíc ubývá, do takového dřeva se prý nedá červotoč a ani hned tak neshnije. Při přesazování se nikdo nesměl holou rukou dotknout kořínků, protože by se stromek neujal. Lidé tenkrát věřili, že strom cítí ránu zrovna tak, jako člověk. Pokud už museli nějaký strom porazit, vždy ho poprosili o odpuštění. Ve Slezsku věřili, že ulomí-li při česání ovoce větvičku, strom pro ni pláče celý rok. Ukradený stromek, třeba by se o něj zloděj sebe víc staral, stále bude tak trochu neduživý, protože mu chybí boží požehnání.

Každý měsíc, každý člověk má svůj strom. Stromem září je kaštan. Prý bychom měli nosit několik plodů kaštanů stále v kapse, protože tak budeme chráněni před zlem. Kouzelná moc kaštanů trvá, dokud ty neztratí svůj lesk. Tři kaštany nás prý ochrání před lehkomyslností. Kaštan zabalený v bankovce a nošený v sáčku přináší peníze a úspěch. Jírovec maďal nebo-li kaštan koňský je strom přinášející zdraví, jeho plody – kaštany se nosí jako obrana proti revmatismu, zánětům kloubů, bolesti zad …

Ve snaze získat nějaký ten kaštan, prosím, neházejte do koruny stromu kameny, kusy polen. A zkuste to rozmluvit i svým dětem, popřípadě vnoučatům, kteří je prý nutně potřebují na výtvarnou výchovu nebo pro zvířátka v lese.
Ještě se nestalo, že by zralý plod spadl jinam, než na zem. Možná se hlásí geny praprapředka lovce, možná je to nový druh sportu, docela určitě je to hloupý zvyk, násilím urvat víc než má ten druhý. Hloupý zvyk, který stromům vůbec nesvědčí.