Spánek má strýčka portýra, a ten nám víčka zavírá…, zpívalo se před lety.

Po cestě jsou všichni unavení, vzpomínek bylo dost. Vzpomínalo se na ty, co už nikdy nepřijedou. Připomněli se ti, co by rádi, ale něco jim do toho přišlo, tak snad příště. Pro dnešek: Bonan nokton.

Ráno, zatím to vypadá na hezký den. 

Není muškát jako muškát, tohle je PÁN MUŠKÁT a k vidění je za okny penzionu, kde dělá společnost esperantistům. Ačkoliv je společnost zatím ryze česká, mluví se esperantem. Počasí se trochu pokazilo, ale náladě v penzionu ti nijak neublížilo. Už je to esperantský seminář s mezinárodní účastí.

Předpovědi počasí nehýřily optimismem. První pohled po probuzení patřil kouknutí z okna.Měli jsme štěstí. Počasí nám přálo.
Ačkoliv se nezúčastnil ani jeden zahraniční host, mluvilo se esperantem. Před snídaní je dobře pomalounku, polehounku protáhnout tělo. Snídaně byla rozmanitá, vybrali si zastánci zdravé výživy, vegetariáni i všichni ostatní.

Dopoledne tradičně patřilo učení.
Na procházku stačilo udělat jen pár kroků za penzion. O houbu jsem nezakopla, paní Hradilová však ví, kam na ně jít.
Kdo houby rád, užil si do syta, ani zapřísáhlí odpůrci houbových jídel však nepřišli zkrátka.

Pohoda.
Sluníčko už nebylo tak pichlavé jak v letních měsících. Poslední večer uvedla Margit. Žačka, která sama sebe zařadila mezi esperantisty začátečníky, Stanislava Hošková se změnila v Alžbětu Rejčku. Historická postava v moderním interiéru? Po chvíli však zmizela jídelna a zůstala jen Alžběta Rejčka. Díky za opravdu silný zážitek.
Tak zas příště na shledanou.