Setkání v penzionu Espero ve Skokovech
Ve Skokovech fotí víc lidí a občas někdo z nich i nějakou tu fotku pošle. Tentokrát to byla Jindřiška. První a poslední fotografie jsou z nejbližšího okolí penzionu. Polední siesta a včelí rojení.
Zbývající fotografie jsou z posledního večera semináře. Tradičně se pořádá společensko zábavný večer. Účastníci semináře předvádějí, co se naučili. Rekvizity vznikají na místě. Tentokrát byl večer více méně v režii Margit.
Kdybych byla tušila, že vyrobit návod bude pro mne mnohem složitější než hvězdičku vyrobit, využila jsem čas před odjezdem
ze Skokov. Doufám, že jsem srozumitelná a držím palce, ať se daří.
To je na samostatný příspěvek, podtitul A SLUNCE TAM PÁLÍ. Nemilosrdně. Fotografiím to ani trochu nesvědčí.
Tradiční tečkou za studijním pobytem ve Skokovech je společenský večer – přehlídka kreativity zúčastněných. Skupinky si navzájem tají čím večer překvapí, okouzlí, pobaví, ale všichni se připravují. Slunečné počasí a půvabná krajina lákají víc než odpolední tvorba, ale i tak vzniklo pár originálních přání.
Pohodové dny pokračují. Vešlo by se sem mnohem víc lidí, snad příště. Těm, co se špatně chodí, stačí udělat pár kroků před vchod penzionu a jsou uprostřed zeleně, obklopeni spoustou nádherných květin. Návštěva libereckého esperantisty se stává milou tradicí.
Spánek má strýčka portýra, a ten nám víčka zavírá…, zpívalo se před lety.
Po cestě jsou všichni unavení, vzpomínek bylo dost. Vzpomínalo se na ty, co už nikdy nepřijedou. Připomněli se ti, co by rádi, ale něco jim do toho přišlo, tak snad příště. Pro dnešek: Bonan nokton.
Ráno, zatím to vypadá na hezký den. 
Není muškát jako muškát, tohle je PÁN MUŠKÁT a k vidění je za okny penzionu, kde dělá společnost esperantistům. Ačkoliv je společnost zatím ryze česká, mluví se esperantem.
Počasí se trochu pokazilo, ale náladě v penzionu ti nijak neublížilo. Už je to esperantský seminář s mezinárodní účastí.
Svaz zdravotně postižených esperantistů
a Esperantský kroužek Dr. Josefa Hradila
srdečně zvou na 47. jazykový seminář
pro esperantisty (začínající i pokročilé)
Již víc jak čtvrt století jezdi dvakrát do roku do penzionu ESPERO
ve Skokovech.
Za tu dobu přibývající věk, nemoci a někdy i ekonomické starosti snížily počet zúčastněných. Rádi bychom se seznámili s novými lidmi, jak zájemci o umělý mezinárodní jazyk, tak s ne esperantisty, vyznavači krátkých procházek v půvabné krajině Českého ráje, která v minulosti okouzlila i malíře Maxe Švabinského.
Esperantisté dopoledne věnují učení, odpoledne procházkám a
v případě nepříznivého počasí, nebo ti, kterým se „procházet nechce“ tvůrčí činnosti. Tentokrát to budou vystřihovánky, příprava nenáročných šablon, zajímavých přáníček.
Ne esperantisté pokud nebudou chtít brouzdat po okolí, mohou se této činnosti věnovat i dopoledne. Stačí si s sebou přivézt ostré nůžky, obyčejnou tužku a chuť zkusit něco nového, seznámit se
s novými a zajímavými lidmi. Nejedná se o umění,
které zvládne jen pár vyvolených
Informace a přihlášky: Jindřiška Drahotová, drahotová@esperanto.cz, +420-720 652 320
www.aeh@esperanto-aeh.eu
www.mlboleslav.cz/esperanto
Penzion ESPERO
Skokovy 17 Penzion ESPERO Skokovy 17
Předpovědi počasí nehýřily optimismem. První pohled po probuzení patřil kouknutí z okna.
Měli jsme štěstí. Počasí nám přálo.
Ačkoliv se nezúčastnil ani jeden zahraniční host, mluvilo se esperantem. Před snídaní je dobře pomalounku, polehounku protáhnout tělo. Snídaně byla rozmanitá, vybrali si zastánci zdravé výživy, vegetariáni i všichni ostatní.
Dopoledne tradičně patřilo učení. 
Na procházku stačilo udělat jen pár kroků za penzion. O houbu jsem nezakopla, paní Hradilová však ví, kam na ně jít.
Kdo houby rád, užil si do syta, ani zapřísáhlí odpůrci houbových jídel však nepřišli zkrátka.
Pohoda.
Sluníčko už nebylo tak pichlavé jak v letních měsících. 
Poslední večer uvedla Margit. Žačka, která sama sebe zařadila mezi esperantisty začátečníky, Stanislava Hošková se změnila v Alžbětu Rejčku. Historická postava v moderním interiéru? 
Po chvíli však zmizela jídelna a zůstala jen Alžběta Rejčka. Díky za opravdu silný zážitek.
Tak zas příště na shledanou.
Procházka v lese působí jako přirozená aromaterapie. Na chvíli vypustit z hlavy všechny starosti, průšvihy, hádky a nedorozumění. Na chvíli si pročistít duši i dýchací cesty. Obecně platí, že jehličnaté lesy uklidňují. Terapie snadno dostupná a nezrujnuje vás finančně.