Den první. Přijely jsme těsně před večeří. Bála jsem se, že nás bude málo. Není to jak před čtvrt stoletím, kdy esperantisté zaplnili celý penzion, ale každý kdo přijel, přivezl s sebou dobrou náladu. I počasí se umoudřilo.
A den druhý.
Večer. Pohled z okna penzionu směrem k horám.Holčičky těsně před zazvoněním budíku. Dělala jsem si starosti, jestli jim není zima. Nevypadá to tak.Cvičení před snídaní.Snídaně.Porada před vyučováním a plánování odpolední vycházky.Kdo zůstal v penzionu, alespoň se prošel po louce, přivoněl si k šeříku.Zmrzlíci za dveřmi, ale jaro to nevzdává.A abychom jaro přivolaly, vyráběly jsme motýlky. Učily holčičky a nikdo neříkal, že to nedokáže, dařilo se všem.
