Středa. Další pěkný den na obzoru. Pomalinku se skupina esperantistů rozrůstá. Hned po „O“ si uděláme hromadnou fotku, někteří už zas listují v jízdním řádu. Těla unavená sezením dlouho do večera (když se vypráví tak zajímavé věci) se opět musí protáhnout.
Nesmím zapomenout, proč tu esperantisté jsou. Dopoledne věnují učení, podle Komenského: Škola hrou.
Čtvrtek. Snídaně byla připravena o něco dřív než jindy. Ve Skokovech a v okolí nepůjde od osmi do šestnácti hodin…
Začátek září asi není ten nejvhodnější čas na několikadenní setkání. Majitelé zahrádek sklízí úrodu, babičky a dědečkové budou pár prvních…
Nejen, že jsme každý jiný, ale jak tak jdeme světem, nabíráme zkušenosti, netroufnu si říct, že moudříme. Sbíráme zkušenosti, zkoušíme…
teprve začíná. Včera jsme si malovaly kamínky pro štěstí. Dnes po cvičení Jindra využila pár minut před snídaní na esperantské…
Ráno poněkud mlhavé, ale teplo. Penzion se začíná probouzet. Esperantisté v klubovně si pomalu rozpohybovávají (pod vedením Jindry a Jany)…