Poslední den.
Ráno – cvičení. Přednáška od liberečáka o Liberci. Moc jsem toho nenapsala o dění ve Skokovech, o cílech procházek, tématech přednášek. Komu to nestačí, bohužel, mohl přijet, místa tu bylo dost. Člověk se nemá domnívat dopředu. Domnívala jsem se, že předcházející fotky jsou tečkou za zdejším podzimním pobytem. A paní Hradilová zaslechla, že se lidé ptají po její kulajdě a dnes nám ji nabídla k obědu. Já houby nemusím, ale polévky jsem si dala plný talíř. Že včerejší večerní buřtguláš jsem si přidávala třikrát bych normálně nepřiznala, ale nebyla jsem sama. Možná, že sem jezdíme dlouho a máme to tu okoukané. Možná, že jinde je líp. Možná, ale docela jistě HRADILOVI jsou Hradilovi a lepší, tolerantnější lidi hned tak nepotkáš. A těch nádherných kytek kolem, jakoby podzim nestál za dveřmi.
Díky, Hradilovi.