Čtyřicátý osmý

seminář esperantistů v Českém ráji. Za uplynulé roky řady účastníků prořídly, trochu zešedivěly, občas si při chůzi vypomáhají hůlkou, ale cestu mezi své si nenechají ujít. Počasí je přímo ukázkové, květiny u penzionu vzbuzují tradičně obdiv, a to byl letošní rok mimořádně suchý. Zatím jsem „cvakla“ jen před vchodem a žádné lidi. Doufám, že se nikdo z lidí nebude bránit fotografování, dá se slovy napsat, že nám je spolu dobře, že se bavíme, dost nasmějeme. Učení začne až zítra a fotky tady přistanou hned, jak si řekneme: osmačtyřicátý skončil, ať žije devětačtyřicátý.