Tajemství kočičí řeči
Kdo má doma kočku ví, že si s vámi ráda povídá. Aby jste pochopili co vám říká a co by zrovna ráda, používá svůj „slovník“. Mluví nejen mňoukáním na mnoho způsobů, ale také tělem.
Tak třeba ocásek. Pojďme se tento komunikační prostředek podívat blíže a pokusme se přeložit, co čím míní.
Má ocásek volně souběžně s tělem:
Jsem spokojená, cítím se bezpečně, nic mi nechybí.
Má ocásek vztyčený, mírně nahnutý k hlavě:
Člověče, já jsem ti tak šťastná a úplně nadšená z toho, že tě zase vidím! Co kdybys mě za odměnu pohladil?
Mírně s ním mává ze strany na stranu:
Tak tohle mě opravdu zajímá. Můžeš to udělat ještě jednou? Nebo co kdybychom si tedy chvíli hrály, co ty na to?
Prudce s ním švihá:
Jsem pěkně nervózní a vůbec se mi to nelíbí. Pokud to bude pokračovat, uteču, nebo začnu kousat.
Drží ocásek dolů:
Teď jsem ale opravdu naštvaná. Přestaň s ustavičným napomínáním. Mám toho DOST!
Má ocásek hustě naježený:
Jsem mnohem větší, než si myslíš, tak toho koukej nechat (ale ve skutečnosti mám docela nahnáno…)
Když leží, má ocásek stočený kolem těla:
Něco se děje, necítím se zrovna dvakrát bezpečně.
Když leží a má ocásek volně položený:
Jo, všechno už je zase v pohodě.
