Bříza a bobr

Na břehu malého jezera stála krásná, rovná bříza, obklopená mnoha listnatými stromy. Jednoho dne vznikl ve vodě nový život. Přistěhovala se bobří rodina. Bobři jsou velmi pracovití tvorové. Celé noci staví hráze a hrady. K tomu potřebují dřevo. Hodně dřeva. Jeden strom po druhém se stávaly jejich obětí. A došlo i na břízu. Velký bobr se chystal zahryznout, když:
„Prosím, prosím” zanaříkala bříza. „Nech mě žít, jednoho dne se ti odvděčím. ”To je směšné,” zareagoval bobr, „ty mi jednou pomůžeš? Ty, která se nemůže ani pohnout, jak ty bys mi mohla pomoci? Ale že jsi opravdu krásná, tak slibuji, že tě ušetříme.”
Uplynulo několik let, bříza byla větší a krásnější. Bobr zestárl a zeslábl. Časně ráno přišli k jezeru lovci lovit bobry. Všichni bobři se rychle schovali. Jen ten starý už nebyl tak mrštný. Lovec zamířil a chystal se zmáčknout spoušť. Bobr ho požádal: „Drahý lovče, prosím tě, nechej mě žít!”
Lovec se zasmál: „Bobře, já se živím lovem; musím tě zabít”, a zamířil, v tom mu na rameno spadla větvička ze stromu a on netrefil. Bobr pochopil, že bříza mu zachránila život a než lovec znovu nabil pušku, už byl schovaný v bezpečném úkrytu.

Georg Schindler, Německo