Barbora (4. 12.)
Svátkem Barbory začíná celý sled adventních obchůzek. Všechny obchůzkové postavy měly dvojí roli, trestat i obdarovat podle zásluh. I něžné Barborky, bíle oblečené dívky s vlasy rozčesanými jako závoj přes obličej, na hlavě nesoucí zelený věneček jako symbol panenství, nosily v jedné ruce košík s pamlsky a ve druhé březovou metličku. Chodily v předvečer svého svátku.

Mikuláš (6. 12.)
Legenda o štědrém biskupu Mikuláši je známa po celém světě. U nás chodí Mikuláš navštěvovat děti v předvečer svého svátku, tedy o vigiliích. Majestátní vysoký muž s bílým plnovousem opírající se o pozlacenou berlu, hlavu pokrytou vysokou biskupskou mitrou, na ornátu velký kříž. Provází ho bělostný anděl a celá tlupa rozpustilých chlupatých čertů, chřestících řetězy a vyzvánějících plechovými kravskými zvonci.

Ambrož (7. 12.)
Brzy po Mikuláši pobíhal po vesnici prapodivný Ambrož. Byl v bílé haleně, přes obličej roušku z řídkého plátna a na hlavě vysokou kuželovitou černou čepici. Honil zlobivé kluky a vyplácel je březovou metlou, kterou si předtím olepil papírem, aby lépe „dosedla“. V kapsáři měl ale také nějaké oříšky a křížaly pro ty hodnější.

Lucie (13. 12.)
Lucie noci upije… Platilo v dobách juliánského kalendáře. V roce 1582 provedl papež Řehoř XIII. opravu nepřesností nastřádaných po staletí. Po něm se novému kalendáři začalo říkat řehořský neboli gregoriánský. V Čechách byl nový kalendář přijat v roce 1584. Tak se svátek Lucie přesunul z období zimního slunovratu, kdy se k nám nenápadně vrací sluníčko, do doby dlouhé tmy. Přesto zůstala v představách lidí svatá Lucie nositelkou světla, jenom k původnímu přísloví přidali dovětek: … ale dne nepřidá.
V českých zemích chodívaly Lucky – ženy v bílém, na obličeji zobákovitou škrabošku z plátna či papíru nebo obličej natřený sádlem či vodou a napudrovaný moukou. V jedné ruce nesly husí křídlo zvané kosinka, ve druhé dřevěný, v krvi omočený nůž. Procházely mlčky stavením, kosinkou symbolicky ometly všechny kouty od všeho nečistého a zlého a mlčky a tajuplně odešly.

Adventní věnec 
se zpravidla vyrábí z nejrůznějších přírodních materiálů.
 Jehličnany  symbolizují – nesmrtelnost a trnovou korunu.
 Cesmína  – sílu a uzdravení.
 Vavřín    – vítězství a osvobození.
 Ani ozdoby nejsou na věnci položené jen tak, i ony mají svůj význam, např. Šišky představují nový život a vzkříšení.

Svíčky
1.  – Železná neděle – zapaluje se první svíčka – Naděje.
2.  – Bronzová neděle – zapaluje se druhá svíčka – Mír.
3.  – Stříbrná neděle – zapaluje se třetí svíčka – Přátelství (měla by být růžová).
4.  – Zlatá neděle – zapaluje se čtvrtá svíčka – Láska.
Někde dávají svíček pět.
5.  – Zapaluje se na Štědrý den po západu slunce. Je bílá a zasvěcená Kristu.

Kruhový tvar věnce představuje věčnost Boha, nesmrtelnost duše a životní koloběh. Kruh je také přirovnáván ke slunci.
Barva  na věnci by měla převládat fialová, a to z důvodu přirovnání ke kněžskému rouchu. (Tato barva se v minulosti v zimě špatně sháněla a tak byla postupem času nahrazena červenou).