Na Štědrý den se nesmělo chodit do hospody ani hrát karty, nesmělo se nadávat a klít (ani při úleku). O Štědrém dni se nesmělo prát, aby se nepřivolala do domu smůla. Na stole byl pecen chleba, aby bylo v roce co jíst. Zároveň tam bylo od všeho, co se urodilo na poli a v zahradě. Dále byl na stole česnek, hrnek medu a svíce.
Ke štědrovečerní tabuli se usedalo ve svátečním oblečení. Aby se v rodině držely peníze, dávala se pod každý talíř mince nebo šupina z kapra. Šupina měla stejný význam i v peněžence. Jakmile vyšla první hvězda, hospodyně začala nosit na stůl. Hospodář zapálil svíčky na stromečku a všichni se pomodlili. Poté usedli ke stolu. Hospodář rozkrojil jablko na tolik dílů, kolik bylo členů rodiny. Každý svůj kousek snědl, to proto, aby všichni z rodiny trefili domů a aby se po roce opět sešli. Potom hospodář nakrájel na malé kousky chléb, pomazal je medem a každému dítěti dal. Říkal u toho: Krajím chleba, mažu medem, abyste všeci byli po celý rok tak dobří, jak je ten med. Dále se jedla jídla ze společné mísy. Nejdříve hrách, ten spojoval rodinu v dobrém i zlém, pak – pro sílu –  polévka, čočka pro hojnost a peníze a nakonec, pro radost a pohodu se jedl kuba, ryba nebo jiný masitý pokrm. Po dobu jídla se nikdo nesměl od štědrovečerního stolu zvednout.
Věštby o budoucnosti Na stůl se postavilo několik hrnečků dnem vzhůru (pod každý se položil nějaký symbol: peníz – bohatství, hlína – smrt, a ty se pak odkrývaly. Jeden hrnek byl prázdný, kdo jej otočil, ten vypustil bídu.
Sfoukávala se svíce a podle směru kouře se určovala budoucnost. Když kouř stoupal vzhůru, měl by být příští rok úspěšný. Kouř směřující do rohu znamenal, že vše zůstane při starém a komu šel kouř dveřím, ten měl odejít u domova.