Archiv autora: evinatelier

Jírovec maďal – kaštan koňský

Před dávnými, dávnými lety naši předkové věřili, že strom má duši, právě tak jako člověk a podle toho s ním jednali. Škoda, že se z těch dob zachovaly některé názory, zvyky a pověry, ale úcta ke stromům se vytratila. Zkusím něco málo připomenout:
Stromy se prý mají sázet, když přibývá měsíc, tak je jisté, že zdárně porostou, budou sílit. Naopak, ke kácení se má využívat doba, kdy měsíc ubývá, do takového dřeva se prý nedá červotoč a ani hned tak neshnije. Při přesazování se nikdo nesměl holou rukou dotknout kořínků, protože by se stromek neujal. Lidé tenkrát věřili, že strom cítí ránu zrovna tak, jako člověk. Pokud už museli nějaký strom porazit, vždy ho poprosili o odpuštění. Ve Slezsku věřili, že ulomí-li při česání ovoce větvičku, strom pro ni pláče celý rok. Ukradený stromek, třeba by se o něj zloděj sebe víc staral, stále bude tak trochu neduživý, protože mu chybí boží požehnání.

Každý měsíc, každý člověk má svůj strom. Stromem září je kaštan. Prý bychom měli nosit několik plodů kaštanů stále v kapse, protože tak budeme chráněni před zlem. Kouzelná moc kaštanů trvá, dokud ty neztratí svůj lesk. Tři kaštany nás prý ochrání před lehkomyslností. Kaštan zabalený v bankovce a nošený v sáčku přináší peníze a úspěch. Jírovec maďal nebo-li kaštan koňský je strom přinášející zdraví, jeho plody – kaštany se nosí jako obrana proti revmatismu, zánětům kloubů, bolesti zad …

Ve snaze získat nějaký ten kaštan, prosím, neházejte do koruny stromu kameny, kusy polen. A zkuste to rozmluvit i svým dětem, popřípadě vnoučatům, kteří je prý nutně potřebují na výtvarnou výchovu nebo pro zvířátka v lese.
Ještě se nestalo, že by zralý plod spadl jinam, než na zem. Možná se hlásí geny praprapředka lovce, možná je to nový druh sportu, docela určitě je to hloupý zvyk, násilím urvat víc než má ten druhý. Hloupý zvyk, který stromům vůbec nesvědčí.

Září 2017 ve Skokovech

Předpovědi počasí nehýřily optimismem. První pohled po probuzení patřil kouknutí z okna.Měli jsme štěstí. Počasí nám přálo.
Ačkoliv se nezúčastnil ani jeden zahraniční host, mluvilo se esperantem. Před snídaní je dobře pomalounku, polehounku protáhnout tělo. Snídaně byla rozmanitá, vybrali si zastánci zdravé výživy, vegetariáni i všichni ostatní.

Dopoledne tradičně patřilo učení.
Na procházku stačilo udělat jen pár kroků za penzion. O houbu jsem nezakopla, paní Hradilová však ví, kam na ně jít.
Kdo houby rád, užil si do syta, ani zapřísáhlí odpůrci houbových jídel však nepřišli zkrátka.

Pohoda.
Sluníčko už nebylo tak pichlavé jak v letních měsících. Poslední večer uvedla Margit. Žačka, která sama sebe zařadila mezi esperantisty začátečníky, Stanislava Hošková se změnila v Alžbětu Rejčku. Historická postava v moderním interiéru? Po chvíli však zmizela jídelna a zůstala jen Alžběta Rejčka. Díky za opravdu silný zážitek.
Tak zas příště na shledanou.