Snažím se vymyslet, čím zaměstnáme ruce, kdyby se někomu ve Skokovech nechtělo na procházku. Pracholap? Ne, když se květiny zapráší nebo na zahradě vykvetou živé, klidně je použiju při zatápění v kamnech. Krabička porcovaného čaje /20 kusů/ v papírových obálkách dá materiál na 6 květů.
Archiv autora: evinatelier
Už skoro čtvrt století
se ve Skokovech scházejí esperantisté na jazykovém semináři
Masopust
K masopustu patří koblihy, zlatavé, mastné a dobré. Smažila je moje matka, babička, prababička i její pra pra babička. Jsou
z poctivého těsta, s láskou zadělávané a na másle smažené, že
v současné době nejsou in? Tyhle tradiční nemají chybu a
k masopustu prostě patří.
O masopustních radovánkách se u nás zachovaly písemné zprávy již z XIII. století. (Doba od svátku Tří králů do popeleční středy je dobou Masopustu.)
Každý si hleděl masopustních kratochvílí jak uměl. Veselil se bohatý i chudý, pán i slouha,mistr i tovaryš. Každý jedl masopustní šišky a koblížky, vesele popíjel, zpíval a také si zatančil při muzice pištců a hudců. Vždyť i čeští králové v tu dobu strojili nákladné kvasy masopustní a pozvavše nejen pány, ale i měšťany, hodovali s nimi.
Doba masopustní je dobou tance. Pořádají se plesy, karnevaly a různé masopustní zábavy, při nichž je vždy na programu tanec.
O tučném čtvrtku (poslední masopustní čtvrtek – letos 28. 2.) bývá k obědu vepřová pečeně s nezbytným zelím a knedlíkem. Také se nehledí na nějaký ten džbán piva. Panuje přesvědčení, že na tučný čtvrtek má každý hodně jíst a pít, aby byl při síle po celý rok.
Masopustní úterek býval svátečním dnem. Byl to také den maškar. Nesměl mezi nimi chybět pověstný Bacchus. Masopust u starých Čechů končil „hrou s Bacchusem“, při níž pán ožralců byl s komickou vážností souzen před soudem a ježto se natropil mnoha nešlechetností, byl také odsouzen a někde vhozen do kašny.
Hospodář i hospodyně měli o masopustním úterku tancovat, aby se jim urodily veliké brambory a dlouhý ječmen.
V masopustní úterý pochováním Bacchuse skončí muzika, a přichází půst.
Skládanky
Při kouknutí z okna, vypadá zima nádherně, ale chodit se tam moc nedá, nohy kloužou na všechny světové strany a mráz nemilosrdně štípe do tváří. I kočka se obrátí na prahu a peláší do bytu. Buď spí v křesle nebo kouká z okna. Já si vyměnila vánoční věneček na dveřích za nevánoční a stihla vnučce vyrobit polotovary pozvánek na přátelské posezení. Text si musí napsat sama.
PF 2019
Už jsem se obávala, že budu novoročenky rozesílat o Velikonocích, ale stihla jsem to.
Vystřihovánky
Letošní okno v kuchyni. Zatím, ještě chci přidělat pár sněhových vloček, ale nevím. Možná už začnu střihat tři krále.
Andělíčky jsem vyměnila za ptáčky. Stříhala jsem najednou dva papíry.
Poslední den semináře
Ráno se ještě cvičilo, na čerstvém vzduchu, pak jsme se rozloučili a rozjeli domů. Samideano Kalčík do bral do Prahy na kole.
Učili jsme se, chodili na procházky, někdo si i udělal výlet ke Kosti, na Malou Skálu. I jsme „tvořily“. Lektorku dělala Bětuška a žačky se poctivě snažily.
Tak snad zas na jaře.
22. září – esperantský seminář
Začátkem noci se přihnala bouřka a s ní i ohlašované ochlazení. Nálada v penzionu byla tradičně pohodová. Někteří si došli do haly protáhnout tělo před snídaní. Den se trochu víc mračí.
Třetí den na semináři ve Skokovech
Prý poslední letní den. Opět vyučování na terase. Písničky, v esperantu, rozpohybovaly účastnice semináře. Po obědě jsme se fotografovali u laviček a loučili se s prvními účastníky. Účastníci hráli BINGO, Margit pracovala.
Seminář – podzim 2018
I druhý den začínal sluncem za oknem. Na cvičení se nás nesešlo moc. Učit jsme se šli na terasu. Postupně jsme si vyletňovali oblečení, a učili jsme se tak, že jsme zapomněli i na kafe pauzu. Jako host se objevil liberecký esperantista pan Kazdera.
K obědu byly ovocné knedlíky, byly dva, ale od stolu jsem se doslova odkulila. Honem černé hořké kafe, aby to v žaludku trochu slehlo.
