Archiv pro rubriku: Nezařazené

Skokovy – 11. 5. 2019

Den začínal, co se počasí týká, hezky.

Bětka.
Čekání na opozdilce, kteří si také chtějí protáhnout tělo.
Pro dnešek jsme připravili co?
Esperantisté se učili, holčičky fascinovala vrba u penzionu.

Stromy jsou tak obyčejné, ale to se nám jenom zdá. Stromy nám dávají spoustu kyslíku. Příroda je fascinující. Například vrba ve Skokovech a lavička pod ní (ta lavička tam nebyla sama, kdysi).
O kousek dál se pasou koně. Přírodu bysme měli udržovat, a proto někteří lidé házejí odpadky do koše, jiní je pohazují po ulicích, lesích a řekách. Je mi to líto, příroda se nemůže bránit, proto uklízím odpadky (svoje i po ostatních). A vás prosím,
zamyslete se, jestli je lepší odpadky házet do koše ,nebo pohazovat v přírodě.
Vždycky když přijedu do Skokov, dívám se na ten veliký starý strom. Hezky se pod ním kreslí, čte a sají se hluchavky, které rostou všude kolem. Ale děti, než dáte kvítek do pusy, zeptejte se dospělých děti, mohly byste se splést.
Jestli je vám dobře v lese, pak pochopíte, že takový strom je poklad. Je to obydlí zvířátek: veverek, ptáčků, brouků, mravenců, pavouků apod. A také je to zdroj nápadů pro malíře a spisovatele.
Pokud se rozhodnete sbírat v přírodě odpadky, jako já, nezapomeňte si pak vždycky umýt ruce.

Majdino zamyšlení ilustrovala Bětka
a Magdalenka
Kdo se nezalekl nevlídného počasí, šel se projít po okolí. Ostatní tvořily kytičky z obálek čajových sáčků.
Opět učily holčičky.
Jindra začíná
a tady už má důvod ke spokojenosti.
Sobotní podvečer

SkokovY – JARO 2019

Den první. Přijely jsme těsně před večeří. Bála jsem se, že nás bude málo. Není to jak před čtvrt stoletím, kdy esperantisté zaplnili celý penzion, ale každý kdo přijel, přivezl s sebou dobrou náladu.
I počasí se umoudřilo.

A den druhý.

Večer. Pohled z okna penzionu směrem k horám.
Holčičky těsně před zazvoněním budíku. Dělala jsem si starosti, jestli jim není zima. Nevypadá to tak.
Cvičení před snídaní.
Snídaně.
Porada před vyučováním a plánování odpolední vycházky.
Kdo zůstal v penzionu, alespoň se prošel po louce, přivoněl si k šeříku.
Zmrzlíci za dveřmi, ale jaro to nevzdává.
A abychom jaro přivolaly, vyráběly jsme motýlky. Učily holčičky a nikdo neříkal, že to nedokáže, dařilo se všem.

Zkusíme si vyrobit ve Skokovech?

Protože bude po Velikonocích, vymyslím jinou činnost. Uvažuji o kreslení na textil, pokud si přinesete tričko, které se dá pokreslit a popsat nebo plátěnou tašku. Pro méně odvážné, snad přijdu s něčím lehčím.

Snažím se vymyslet, čím zaměstnáme ruce, kdyby se někomu ve Skokovech nechtělo na procházku. Pracholap? Ne, když se květiny zapráší nebo na zahradě vykvetou živé, klidně je použiju při zatápění v kamnech. Krabička porcovaného čaje /20 kusů/ v papírových obálkách dá materiál na 6 květů.

Na semináři ve Skokovech si stihneme (pokud někdo bude chtít) vyrobit přáníčko nebo vystřihovánku na Velikonoce. Mohlo by to vypadat nějak takhle, ale vaše představy a přání respektuji

Nebudeme mít tolik času, ale vymýšlím činnost poměrně snadnou. Tak, na shledanou ve Skokovech.

Domnívám se, že „stojánek“ na vajíčko by mohl být také jedním z výrobků, jen to chce silnější papír, aby líp držel pohromadě.

Masopust

K masopustu patří koblihy, zlatavé, mastné a dobré. Smažila je moje matka, babička, prababička i její pra pra babička. Jsou
z poctivého těsta, s láskou zadělávané a na másle smažené, že
v současné době nejsou in? Tyhle tradiční nemají chybu a
k masopustu prostě patří.

O masopustních radovánkách se u nás zachovaly písemné zprávy již z XIII. století. (Doba od svátku Tří králů do popeleční středy je dobou Masopustu.) 
Každý si hleděl masopustních kratochvílí jak uměl. Veselil se bohatý i chudý, pán i slouha,mistr i tovaryš. Každý jedl masopustní šišky a koblížky, vesele popíjel, zpíval a také si zatančil při muzice pištců a hudců. Vždyť i čeští králové v tu dobu strojili nákladné kvasy masopustní a pozvavše nejen pány, ale i měšťany, hodovali s nimi.
Doba masopustní je dobou tance. Pořádají se plesy, karnevaly a různé masopustní zábavy, při nichž je vždy na programu tanec.
O tučném čtvrtku (poslední masopustní čtvrtek – letos 28. 2.) bývá k obědu vepřová pečeně s nezbytným zelím a knedlíkem. Také se nehledí na nějaký ten džbán piva. Panuje přesvědčení, že na tučný čtvrtek má každý hodně jíst a pít, aby byl při síle po celý rok.
Masopustní úterek býval svátečním dnem. Byl to také den maškar. Nesměl mezi nimi chybět pověstný Bacchus. Masopust u starých Čechů končil „hrou s Bacchusem“, při níž pán ožralců byl s komickou vážností souzen před soudem a ježto se natropil mnoha nešlechetností, byl také odsouzen a někde vhozen do kašny.
Hospodář i hospodyně měli o masopustním úterku tancovat, aby se jim urodily veliké brambory a dlouhý ječmen.
V masopustní úterý pochováním Bacchuse skončí muzika, a přichází půst.

Skládanky

Při kouknutí z okna, vypadá zima nádherně, ale chodit se tam moc nedá, nohy kloužou na všechny světové strany a mráz nemilosrdně štípe do tváří. I kočka se obrátí na prahu a peláší do bytu. Buď spí v křesle nebo kouká z okna. Já si vyměnila vánoční věneček na dveřích za nevánoční a stihla vnučce vyrobit polotovary pozvánek na přátelské posezení. Text si musí napsat sama.