Začátkem noci se přihnala bouřka a s ní i ohlašované ochlazení. Nálada v penzionu byla tradičně pohodová. Někteří si došli do haly protáhnout tělo před snídaní. Den se trochu víc mračí.

Prý poslední letní den. Opět vyučování na terase. Písničky,  v esperantu, rozpohybovaly účastnice semináře. Po obědě jsme se fotografovali u laviček a loučili se s prvními účastníky.  Účastníci hráli BINGO, Margit pracovala.

I druhý den začínal sluncem za oknem. Na cvičení se nás nesešlo moc. Učit jsme se šli na terasu. Postupně jsme si vyletňovali oblečení, a učili jsme se tak, že jsme zapomněli i na kafe pauzu. Jako host se objevil liberecký esperantista pan Kazdera. 

K obědu byly ovocné knedlíky, byly dva, ale od stolu jsem se doslova odkulila. Honem černé hořké kafe, aby to v žaludku trochu slehlo.

seminář esperantistů v Českém ráji. Za uplynulé roky řady účastníků prořídly, trochu zešedivěly, občas si při chůzi vypomáhají hůlkou, ale cestu mezi své si nenechají ujít. Počasí je přímo ukázkové, květiny u penzionu vzbuzují tradičně obdiv, a to byl letošní rok mimořádně suchý. Zatím jsem „cvakla“ jen před vchodem a žádné lidi. Doufám, že se nikdo z lidí nebude bránit fotografování, dá se slovy napsat, že nám je spolu dobře, že se bavíme, dost nasmějeme. Učení začne až zítra a fotky tady přistanou hned, jak si řekneme: osmačtyřicátý skončil, ať žije devětačtyřicátý.

To je na samostatný příspěvek, podtitul A SLUNCE TAM PÁLÍ. Nemilosrdně. Fotografiím to ani trochu nesvědčí.