Pátek. Svátek má Marie. S námi je tu Žížalka. Díky moderní komunikaci na dálku jsme popřáli Majkám do Držkrajova a Marience Stibůrkové. V klubovně se vejdeme k jednomu stolu. Do přestávky dělá paní učitelku Líba, po přestávce Jindřiška. Poprchává a je chladno. Zůstáváme v penzionu. Včera odpoledne jsme z obálek z čajových sáčků vyráběly růžičky. Dnes to bude přáníčko na přání. Později prozradím na čí přání. Zatím snad vím jen to, že je to muž a je z Tábora.
teprve začíná. Včera jsme si malovaly kamínky pro štěstí. Dnes po cvičení Jindra využila pár minut před snídaní na esperantské…
Předpovědi počasí nehýřily optimismem. První pohled po probuzení patřil kouknutí z okna.Měli jsme štěstí. Počasí nám přálo. Ačkoliv se nezúčastnil…
Neděle. Jindra s Miladou si ještě šli zacvičit. Balíme. Odjela jsem bez rozloučení. Nebyla to nevychovanost. Rodinu doma zahnal do…
To je na samostatný příspěvek, podtitul A SLUNCE TAM PÁLÍ. Nemilosrdně. Fotografiím to ani trochu nesvědčí.
»Marie Kubátová: Když děláš něco pro někoho, je to taky cestička k lidem. Třeba i od člověka k předmětu. K…
Bála jsem se, že nás bude málo. Není to jak před čtvrt stoletím, kdy esperantisté zaplnili celý penzion, ale každý…