Jarka – fotky a komentář






































Jsou na světě i lidé, kteří se živí prací a ti by si museli vzít dovolenou nebo si čas ztrávený…
Ještě nedorazili všichni přihlášení a první vlašťovky se chystají k odletu.
To je na samostatný příspěvek, podtitul A SLUNCE TAM PÁLÍ. Nemilosrdně. Fotografiím to ani trochu nesvědčí.
Svaz zdravotně postižených esperantistů a Esperantský kroužek Dr. Josefa Hradila srdečně zvou na 47. jazykový seminář pro esperantisty (začínající i pokročilé) Již…
Až na malé výjimky, každý kdo jen trochu chtěl, má svůj náramek přátelství. Některým lidem mám chuť říct spolu se…
Komentáře jsou uzavřeny.
Ano, tak se dělo ve Skokovech tohoto podzimu: opět jsme chodili. Po horách, po lesích plných hub a lidí.. a psů. V pondělí jsme zvládli kolečko kolem chat nad námi. V úterý jsme měli k dispozici jen Miladino auto, bylo nás pět! Tak se stalo, že jsme udělali okružní cestu z Besedice do Besedice, viděli skály Suché, za deště hodně nebezpečné, žebříky jsou dřevěné, pěkně by to mohlo klouzat. Naštěstí jsme byli všichni stateční a vyšplhali jsme do prostoru s aktivními turisty-horolezci. A rychle dolů, než se nám zatočí hlava – z krásné vyhlídky i z hloubky. Další den byla auta dvě, vyšplhala s námi kolem Českého ráje až k Troskám. A tady jsme se opravdu kochali… přesně, jak má na výlet být: podmračeno – rozhled dobrý: vedle mladí nás poučili, kde který kopec jaké má jméno… idyla. A tak se mi ten Český ráj dostal pod kůži, nejen Šumava má své kouzlo, i tady ve skalách je krásně. A potkáváme stejné lidičky se stejnou chutí šplhat dál. Tak jsme ještě navštívili hrobku Kacanovské báby, náš esperantský památník – jedna větev poutníků dorazila přímo domů, do Skokov, druhá ještě viděla Vyskeř. Za rok se vrátím… a dorazím tu Vyskeř apod. !