SKOKOVY podzim – 2016

Byly doby, kdy byla jídelna penzionu plná, kdy se každý esperantista snažil odeslat přihlášku co nejdříve, aby se do Skokov dostal. Uteklo pár let, přesněji, uteklo 22 let a všechno je jinak. Tradičně jsem se objevila první. Prošla si nejbližší okolí. Koně se tu stále pasou, houby rostou, květiny podzim nepodzim kvetou. Je tu i cesta vylepšená díky financím z EU, jen esperantisté chybí. Na oběd jsem si zaskočila do Ráje. Vaří dobře, porce velká, pivo svijanské a za oknem nádherná zvonička. Večer, v kamnech praská oheň, v hale je teploučko. Pro jistotu si na pokoje přibírám deku.