Středa. Další pěkný den na obzoru. Pomalinku se skupina esperantistů rozrůstá. Hned po „O“ si uděláme hromadnou fotku, někteří už zas listují v jízdním řádu. Těla unavená sezením dlouho do večera (když se vypráví tak zajímavé věci) se opět musí protáhnout.
Pohodové dny pokračují. Vešlo by se sem mnohem víc lidí, snad příště. Těm, co se špatně chodí, stačí udělat pár…
Ráno poněkud mlhavé, ale teplo. Penzion se začíná probouzet. Esperantisté v klubovně si pomalu rozpohybovávají (pod vedením Jindry a Jany)…
Ráda bych poděkovala manželům Hradilovým – majitelům penzionu ESPERO – i zúčastněným esperantistům, že holčičkám (Magdalence a Bětušce) pomohli zvládnout…
Procházka v lese působí jako přirozená aromaterapie. Na chvíli vypustit z hlavy všechny starosti, průšvihy, hádky a nedorozumění. Na chvíli si…
Z místa, které nepatří mezi nejnavštěvovanější, ale kdo přišel, rád se vrací. Čeští hosté začali v sedmdesátých letech 19. století…