Středa. Další pěkný den na obzoru. Pomalinku se skupina esperantistů rozrůstá. Hned po „O“ si uděláme hromadnou fotku, někteří už zas listují v jízdním řádu. Těla unavená sezením dlouho do večera (když se vypráví tak zajímavé věci) se opět musí protáhnout.
Utekla středa, polovina pobytu je za námi. Některé odlákaly povinnosti už zpátky domů, jiní balí kufry, ale pár nás zůstane…
To je na samostatný příspěvek, podtitul A SLUNCE TAM PÁLÍ. Nemilosrdně. Fotografiím to ani trochu nesvědčí.
Svaz zdravotně postižených esperantistů a Esperantský kroužek Dr. Josefa Hradila srdečně zvou na 47. jazykový seminář pro esperantisty (začínající i pokročilé) Již…
na ty, kdo už s námi neoslaví letošní svátky.
Zcela významnou zvláštností – mezi drogeriemi jistě ojedinělou – byly dodávky pro tehdy velmi populární „Skokovskou bábu“, majitelku léčebného penzionu…
Na pohádku o dvanácti měsíčkách by to dalo. Večer v klubovně. Rostou. Ahoj, slunce.