Jarka – fotky a komentář






































Pršelo, ne moc, ale pršelo…. Bylo krátce po jedné hodině odpoledne, ve středu 12. 10. 2011. Sešli jsme se před…
Ráno poněkud mlhavé, ale teplo. Penzion se začíná probouzet. Esperantisté v klubovně si pomalu rozpohybovávají (pod vedením Jindry a Jany)…
Kdysi jsem zaslechla, že nějaký pastor měl už dost věčně skuhrajících farníků, a jednomu každému z nich koupil umělohmotný náramek,…
Pohodové dny pokračují. Vešlo by se sem mnohem víc lidí, snad příště. Těm, co se špatně chodí, stačí udělat pár…
Protože bude po Velikonocích, vymyslím jinou činnost. Uvažuji o kreslení na textil, pokud si přinesete tričko, které se dá pokreslit…
Komentáře jsou uzavřeny.
Ano, tak se dělo ve Skokovech tohoto podzimu: opět jsme chodili. Po horách, po lesích plných hub a lidí.. a psů. V pondělí jsme zvládli kolečko kolem chat nad námi. V úterý jsme měli k dispozici jen Miladino auto, bylo nás pět! Tak se stalo, že jsme udělali okružní cestu z Besedice do Besedice, viděli skály Suché, za deště hodně nebezpečné, žebříky jsou dřevěné, pěkně by to mohlo klouzat. Naštěstí jsme byli všichni stateční a vyšplhali jsme do prostoru s aktivními turisty-horolezci. A rychle dolů, než se nám zatočí hlava – z krásné vyhlídky i z hloubky. Další den byla auta dvě, vyšplhala s námi kolem Českého ráje až k Troskám. A tady jsme se opravdu kochali… přesně, jak má na výlet být: podmračeno – rozhled dobrý: vedle mladí nás poučili, kde který kopec jaké má jméno… idyla. A tak se mi ten Český ráj dostal pod kůži, nejen Šumava má své kouzlo, i tady ve skalách je krásně. A potkáváme stejné lidičky se stejnou chutí šplhat dál. Tak jsme ještě navštívili hrobku Kacanovské báby, náš esperantský památník – jedna větev poutníků dorazila přímo domů, do Skokov, druhá ještě viděla Vyskeř. Za rok se vrátím… a dorazím tu Vyskeř apod. !