Jarka – fotky a komentář






































Neděle. Jindra s Miladou si ještě šli zacvičit. Balíme. Odjela jsem bez rozloučení. Nebyla to nevychovanost. Rodinu doma zahnal do…
Nastal den D. U večeře nás je deset lidí a spolu s námi dobrá nálada. Nemusíme se představovat, seznamovat, všichni…
Ten s penzionem je bílý a na obrázek může koukat jak levák, tak pravák. Hrnek se Zamenhofem je taky oboustranný,…
Jeden den ve Skokovech budeme věnovat papírovým skládankám. Nebudeme tvořit umění, nebudeme předvádět kdo jak je šikovný. V pohodě budeme skládat…
Byly doby, kdy kavalíři lákali slečny na sbírku motýlů. Uteklo pár let a jedna babka láká esperantisty na sbírku exotických…
Komentáře jsou uzavřeny.
Ano, tak se dělo ve Skokovech tohoto podzimu: opět jsme chodili. Po horách, po lesích plných hub a lidí.. a psů. V pondělí jsme zvládli kolečko kolem chat nad námi. V úterý jsme měli k dispozici jen Miladino auto, bylo nás pět! Tak se stalo, že jsme udělali okružní cestu z Besedice do Besedice, viděli skály Suché, za deště hodně nebezpečné, žebříky jsou dřevěné, pěkně by to mohlo klouzat. Naštěstí jsme byli všichni stateční a vyšplhali jsme do prostoru s aktivními turisty-horolezci. A rychle dolů, než se nám zatočí hlava – z krásné vyhlídky i z hloubky. Další den byla auta dvě, vyšplhala s námi kolem Českého ráje až k Troskám. A tady jsme se opravdu kochali… přesně, jak má na výlet být: podmračeno – rozhled dobrý: vedle mladí nás poučili, kde který kopec jaké má jméno… idyla. A tak se mi ten Český ráj dostal pod kůži, nejen Šumava má své kouzlo, i tady ve skalách je krásně. A potkáváme stejné lidičky se stejnou chutí šplhat dál. Tak jsme ještě navštívili hrobku Kacanovské báby, náš esperantský památník – jedna větev poutníků dorazila přímo domů, do Skokov, druhá ještě viděla Vyskeř. Za rok se vrátím… a dorazím tu Vyskeř apod. !