Z kraje Skokovské báby
Z míst, která nepatří mezi nejnavštěvovanější v Českém Ráji, ale kdo přišel, se vrací.
Nejstarší vodoléčebné zařízení – lázně Sedmihorky založil MUDr. Antonín Šlechta. V prvním roce /1841/ měly lázně sedm hostů. Jak se však šířila dobrá pověst o tomto léčebném zařízení, hostů přibývalo, a to nejen z Rakouska, ale i z Německa, Ruska, Turecka a Švédska. Mimo německy mluvících hostů pobývala zde stále se rozrůstající skupina českých významných osobností veřejného a kulturního života. /Jan Neruda, Eliška Krásnohorská, Svatopluk Čech, Jindřich Mošna, Eduard Vojan, Otýlie Sklenářová – Malá, Marie Hübnerová, Antonie Nedošínská s celou rodinou, dr. J. Pekař, dr. Topič, dr. A. Pražák, J. B. Foerster…/
Čeští hosté začali v sedmdesátých letech 19. století nazývat tuto půvabnou krajinu Českým rájem. Název se později rozšířil z Hroboskalska i pro oblast od Jičína k Turnovu, na Maloskalsko a k Mnichovu Hradišti. V roce 1955 byl Český Ráj vyhlášený jako první CHKO u nás.
Ale už do Skokov.
Kolem roku 1900 tu manželé Albert a Klotylda Hopeovi zřídili hostinec s letními byty. Z manželů byla známější paní Klotylda, oblíbená lidová léčitelka známá jako SKOKOVSKÁ BÁBA. Její schopnosti byly založeny na znalosti léčivých bylin, spolupráci s lékaři, laskavým přístupem k pacientům a mnoholetou praxí. Devět let dělala první asistentku v soukromém sanatoriu v Lipsku, později pracovala v Teplicích lázních a v roce 1902 si otevřela vlastní léčebnu ve Skokovech. Diagnózu stanovovala pouhým pohledem na nemocného a při léčbě aplikovala oleje, kapky a masti vlastní výroby. Nejlepší reklamou používaných léčebných postupů byla její vlastní tělesná schránka, až do vysokého věku si uchovávala záviděníhodnou kondici a pevné zdraví. Příčinou její smrti nebyla údajně žádná nemoc, nýbrž sešlost věkem. Složení léčivých přípravků prozradila až nedlouho před smrtí. Spolu s užívanými léčebnými metodami a s příslušnými odbornými lékařskými komentář vyšly tiskem jako: Herbář aneb Lidové léčebné prostředky Klotyldy Hopeové až po její smrti. Herbář měl značný úspěch a dočkal se dalších vydání.
Pozdější majitel léčebného zařízení, pražský doktor Josef Hradil, zde vybudoval vodoléčebné a rašelinové lázně, jež se v trochu pozměněné podobě opět nacházejí v majetku jeho rodiny. Vodoléčebná zařízení zanikla v roce 1948. Po restituci vznikl rodinný penzion ESPERO, který dnes nabízí rekondiční pobyty pro zdravé i tělesně postižené a pro seniory…
Léčí se tu výbornou domácí kuchyní, procházkami v lesích po písčitých suchých cestách v údolí i kopcích. Historie vesničky Žehrov sahá do 14. století a pokračuje k rodu Rohanů, majitelů sychrovského panství. Ti zde v roce 1831 založili oboru, která zaujímá rozlohu 299 hektarů, a kterou obíhá necelých dvanáct km ohrazení, částečně tvořeného pískovcovou zdí. V areálu obory se nachází mnoho zajímavostí, z nichž nejznámější je myslivna Bellevue. Narazit zde můžete na stádo muflonů a další lesní zvěře i na stádečko bílých daňků.
Lze se tu setkat s místními názvy, jako je Saufank, Káčina bouda, Na Hrobce, U Jeřábu, V dubech. Vstupovat do obory by se nemělo (byť to zákon povoluje). Nejenom z důvodu plašení zvěře, která zde nemá kam utéct, ale i proto, že v oboře platí povolený celoroční odstřel zvěře a tudíž je tam velké riziko zranění (on ne každý je dobrý střelec s výborným zrakem).
Skokovy leží v údolí říčky Žehrovky. Říčka či spíše potok pramení poblíž Prachovských skal a po necelých třech desítkách kilometrů ústí u Březiny do řeky Jizery. Na potoku se točilo osm mlýnských kol: Dolní mlýn (již zaniklý beze stopy), Nebákovský mlýn, Podsemínský mlýn, Pleskotský mlýn (z 18. století), Podvyskeřský mlýn, Vysoké kolo, Mlýnice, Žehrovský mlýn a Podžabokrcký mlýn nad Březinou.
Nejmladším byl Žehrovský mlýn. I ten má však měl dlouhou historii. V 16.století patřil vladickému rodu Baroryňských z Baroryně. Prokop z Baroryně prodal roku 1548 žehrovský mlýn Petru Smiřickému. Na přelomu 19. a 20. století byl mlýn ve vlastnictví rodiny Laušmanových a sloužil svému účelu. Prošel několika společenskými obdobími. První republika, dvě světové války, znárodnění majetku, sametová revoluce a následné restituce. Mlýn se vrátil do majetku rodiny Laušmanových. Mlýn opravili, zprovoznili a v prosinci roku 2005 památka skončila úmyslným požárem.
Pro milovníky turistiky a delších procházek:
Pojizerská obec Všeň je tvořena ještě osadami Mokrý a Ploukonice, které leží na levém břehu Jizery.
Za pozornost stojí: železobetonový obecní most z roku 1912 (technická památka);
dominantní gotická stavba farního kostela Filipa a Jakuba;
skalní městečko se zbytky skladního hrádku Kozlovy a pohádkový rybníček Vústra. Při jižním okraji území obce je poněkud schována část všeňské osady – polosamota Dvůr Borčice s chovem koní. Mezi nejstarší statky patří č. p. 14 ve Všeni, který je mohutným špýcharovým domem z 2. poloviny 16. století. Kostelní schodiště zdobí soubor 6 pískovcových plastik z dílny barokních sochařů Jelínků z Kosmonos. Od lidových mistrů jsou kříže Boží muka ve Všeni, v Mokrém a u Ploukonic a sochy Panny Marie na Malé Straně, sv. Jana Nepomuckého na Hrubé Straně, sv. Františka Xaverského u Dvora Borčice a sv. Jana v poli u Žďáru.
Mnichovo Hradiště – zámek, klášter s lapidariem, Valdštejnova hrobka,
Muzeum Turnov – muzeum s největším obrazem Mikoláše Alše: pobití Sasíků pod Hrubou Skálou (8,5 × 10 m), ojedinělá expozice drahých kamenů …
Valečov – zbytky gotického hradu … – Drábské světničky – Mužský…
Valdštejn – zříceniny hradu ze 13. století, část byla novogoticky restaurována v 19. století…
Hrubá Skála – renesanční zámek, vzniklý přestavbou gotického hradu ….
Kost – Semtínská lípa – Humprecht – Sobotka…
Vyskeř–Kacanovy …
Žabakor–rybník 45 ha od roku 1998 přírodní rezervace. Koupání zakázáno.
Žehrov–rybníky: Hájenský 2,9 ha, Horní 3,4 ha.
Žehrovský les – lesy od Mužského až ke Kosti.
Vždycky, když dobré nebe obdarovalo princem manželství Jeho Jasnosti prince Benjamina Rohana a Její Jasnosti princezny Stephanie Rohanové, rozené princezny Croy, uzavřené 3. října 1825, byl na Kozím hřbítku vysazen jeden dub. Postupně, počínaje 13. červnem 1826 a konče 9. prosincem 1835, zkrášluje pět dubů toto nádherné místo… praví pamětní kniha o lokalitě zvané U pěti princů, která je ukryta v hlubokých lesích žehrovských.