Archiv pro rubriku: Skokovy

Setkání v penzionu Espero ve Skokovech

SkokovY – JARO 2019

Den první. Přijely jsme těsně před večeří. Bála jsem se, že nás bude málo. Není to jak před čtvrt stoletím, kdy esperantisté zaplnili celý penzion, ale každý kdo přijel, přivezl s sebou dobrou náladu.
I počasí se umoudřilo.

A den druhý.

Večer. Pohled z okna penzionu směrem k horám.
Holčičky těsně před zazvoněním budíku. Dělala jsem si starosti, jestli jim není zima. Nevypadá to tak.
Cvičení před snídaní.
Snídaně.
Porada před vyučováním a plánování odpolední vycházky.
Kdo zůstal v penzionu, alespoň se prošel po louce, přivoněl si k šeříku.
Zmrzlíci za dveřmi, ale jaro to nevzdává.
A abychom jaro přivolaly, vyráběly jsme motýlky. Učily holčičky a nikdo neříkal, že to nedokáže, dařilo se všem.

Zkusíme si vyrobit ve Skokovech?

Protože bude po Velikonocích, vymyslím jinou činnost. Uvažuji o kreslení na textil, pokud si přinesete tričko, které se dá pokreslit a popsat nebo plátěnou tašku. Pro méně odvážné, snad přijdu s něčím lehčím.

Snažím se vymyslet, čím zaměstnáme ruce, kdyby se někomu ve Skokovech nechtělo na procházku. Pracholap? Ne, když se květiny zapráší nebo na zahradě vykvetou živé, klidně je použiju při zatápění v kamnech. Krabička porcovaného čaje /20 kusů/ v papírových obálkách dá materiál na 6 květů.

Na semináři ve Skokovech si stihneme (pokud někdo bude chtít) vyrobit přáníčko nebo vystřihovánku na Velikonoce. Mohlo by to vypadat nějak takhle, ale vaše představy a přání respektuji

Nebudeme mít tolik času, ale vymýšlím činnost poměrně snadnou. Tak, na shledanou ve Skokovech.

Domnívám se, že „stojánek“ na vajíčko by mohl být také jedním z výrobků, jen to chce silnější papír, aby líp držel pohromadě.

Poslední den semináře

Ráno se ještě cvičilo, na čerstvém vzduchu, pak jsme se rozloučili a rozjeli domů. Samideano Kalčík do bral do Prahy na kole. 

Učili jsme se, chodili na procházky, někdo si i udělal výlet ke Kosti, na Malou Skálu. I jsme „tvořily“. Lektorku dělala Bětuška a žačky se poctivě snažily.

Tak snad zas na jaře.

Seminář – podzim 2018

I druhý den začínal sluncem za oknem. Na cvičení se nás nesešlo moc. Učit jsme se šli na terasu. Postupně jsme si vyletňovali oblečení, a učili jsme se tak, že jsme zapomněli i na kafe pauzu. Jako host se objevil liberecký esperantista pan Kazdera. 

K obědu byly ovocné knedlíky, byly dva, ale od stolu jsem se doslova odkulila. Honem černé hořké kafe, aby to v žaludku trochu slehlo.

Čtyřicátý osmý

seminář esperantistů v Českém ráji. Za uplynulé roky řady účastníků prořídly, trochu zešedivěly, občas si při chůzi vypomáhají hůlkou, ale cestu mezi své si nenechají ujít. Počasí je přímo ukázkové, květiny u penzionu vzbuzují tradičně obdiv, a to byl letošní rok mimořádně suchý. Zatím jsem „cvakla“ jen před vchodem a žádné lidi. Doufám, že se nikdo z lidí nebude bránit fotografování, dá se slovy napsat, že nám je spolu dobře, že se bavíme, dost nasmějeme. Učení začne až zítra a fotky tady přistanou hned, jak si řekneme: osmačtyřicátý skončil, ať žije devětačtyřicátý.