Den první. Přijely jsme těsně před večeří. Bála jsem se, že nás bude málo. Není to jak před čtvrt stoletím, kdy esperantisté zaplnili celý penzion, ale každý kdo přijel, přivezl s sebou dobrou náladu.
I počasí se umoudřilo.
A den druhý.
zdraví a pohodu, prostě všechno dobré
… jen tak, nemáte důvod si na něco stěžovat, ani vám nic tak moc nechybí, ale stane se to. Zkuste si přečíst povídání Davida Drábka
PATŘIT VŠEMU.
Zařadila jsem to pod ZVYKY, nemám internetový šuplík na moudra a nevím, jestli je to moudro. Spíš kousek člověčiny, po které se vám zrovna teď zastesklo.
Dneska jsme s Eliškou vyráběly Nebe – peklo – ráj. Při vymýšlení úkolů jsme se dost nasmály.
Stromy jsou tak obyčejné, ale to se nám jenom zdá. Stromy nám dávají spoustu kyslíku. Příroda je fascinující. Například vrba ve Skokovech a lavička pod ní (ta lavička tam nebyla sama, kdysi).
O kousek dál se pasou koně. Přírodu by se měla udržovat, a proto někteří lidé házejí odpadky do koše, jiní je pohazují po ulicích, lesích a řekách.
Je mi to líto, příroda se nemůže bránit, proto uklízím odpadky (svoje i po ostatních). A vás prosím, zamyslete se, jestli je lepší odpadky házet do koše ,nebo pohazovat v přírodě.
Vždycky když přijedu do Skokov, dívám se na ten veliký starý strom. Hezky se pod ním kreslí, čte a sají se hluchavky, které rostou všude kolem. Ale děti, než dáte kvítek do pusy, zeptejte se dospělých děti, mohly byste se splést.
Jestli je vám dobře v lese, pak pochopíte, že takový strom je poklad. Je to obydlí zvířátek: veverek, ptáčků, brouků, mravenců, pavouků apod. A také je to zdroj nápadů pro malíře a spisovatele.
Pokud se rozhodnete sbírat v přírodě odpadky, jako já, nezapomeňte si pak vždycka umýt ruce.
Byly doby, kdy kavalíři lákali slečny na sbírku motýlů. Uteklo pár let a jedna babka láká esperantisty na sbírku exotických motýlů, které přilétnou na jazykový seminář, a na esperantistech je, kolik si jich domů odnesou.
Protože bude po Velikonocích, vymyslím jinou činnost. Uvažuji o kreslení na textil, pokud si přinesete tričko, které se dá pokreslit a popsat nebo plátěnou tašku. Pro méně odvážné, snad přijdu s něčím lehčím.
Snažím se vymyslet, čím zaměstnáme ruce, kdyby se někomu ve Skokovech nechtělo na procházku. Pracholap? Ne, když se květiny zapráší nebo na zahradě vykvetou živé, klidně je použiju při zatápění v kamnech. Krabička porcovaného čaje /20 kusů/ v papírových obálkách dá materiál na 6 květů.
Na semináři ve Skokovech si stihneme (pokud někdo bude chtít) vyrobit přáníčko nebo vystřihovánku na Velikonoce. Mohlo by to vypadat nějak takhle, ale vaše představy a přání respektuji
Nebudeme mít tolik času, ale vymýšlím činnost poměrně snadnou. Tak, na shledanou ve Skokovech.
Domnívám se, že „stojánek“ na vajíčko by mohl být také jedním z výrobků, jen to chce silnější papír, aby líp držel pohromadě.
se ve Skokovech scházejí esperantisté na jazykovém semináři
POZOR, změna termínu.
Seminář se posouvá na 9. až 12. května 2019
K masopustu patří koblihy, zlatavé, mastné a dobré. Smažila je moje matka, babička, prababička i její pra pra babička. Jsou
z poctivého těsta, s láskou zadělávané a na másle smažené, že
v současné době nejsou in? Tyhle tradiční nemají chybu a
k masopustu prostě patří.
O masopustních radovánkách se u nás zachovaly písemné zprávy již z XIII. století. (Doba od svátku Tří králů do popeleční středy je dobou Masopustu.)
Každý si hleděl masopustních kratochvílí jak uměl. Veselil se bohatý i chudý, pán i slouha,mistr i tovaryš. Každý jedl masopustní šišky a koblížky, vesele popíjel, zpíval a také si zatančil při muzice pištců a hudců. Vždyť i čeští králové v tu dobu strojili nákladné kvasy masopustní a pozvavše nejen pány, ale i měšťany, hodovali s nimi.
Doba masopustní je dobou tance. Pořádají se plesy, karnevaly a různé masopustní zábavy, při nichž je vždy na programu tanec.
O tučném čtvrtku (poslední masopustní čtvrtek – letos 28. 2.) bývá k obědu vepřová pečeně s nezbytným zelím a knedlíkem. Také se nehledí na nějaký ten džbán piva. Panuje přesvědčení, že na tučný čtvrtek má každý hodně jíst a pít, aby byl při síle po celý rok.
Masopustní úterek býval svátečním dnem. Byl to také den maškar. Nesměl mezi nimi chybět pověstný Bacchus. Masopust u starých Čechů končil „hrou s Bacchusem“, při níž pán ožralců byl s komickou vážností souzen před soudem a ježto se natropil mnoha nešlechetností, byl také odsouzen a někde vhozen do kašny.
Hospodář i hospodyně měli o masopustním úterku tancovat, aby se jim urodily veliké brambory a dlouhý ječmen.
V masopustní úterý pochováním Bacchuse skončí muzika, a přichází půst.
Při kouknutí z okna, vypadá zima nádherně, ale chodit se tam moc nedá, nohy kloužou na všechny světové strany a mráz nemilosrdně štípe do tváří. I kočka se obrátí na prahu a peláší do bytu. Buď spí v křesle nebo kouká z okna. Já si vyměnila vánoční věneček na dveřích za nevánoční a stihla vnučce vyrobit polotovary pozvánek na přátelské posezení. Text si musí napsat sama.
Už jsem se obávala, že budu novoročenky rozesílat o Velikonocích, ale stihla jsem to.
