
Sv. Štěpána – 26. prosince

V ten den se nechodilo po návštěvách, všude se hroužili hospodáři do zbožného rozjímání. Když už pak přece jen někdo přišel do stavení, měl přinést koledu a povinšovat:
“ Vinšuju vám šťastné a veselé svátky Krista Pána narození, co jste si na milém Pánu Bohu vyžádali, menší hříchy, větší radost a po smrti království nebeské. Pochválen buď Ježíš Kristus!“
Na Boží hod vánoční se nepracovalo ani v domácnosti. Světnice se toho dne nemetly, ba ani lůžka se nestlala. Nebyla to lenost hospodyň, nýbrž velký strach před znesvěcováním takového svátku. Vždyť dokonce i dobytku zavazovali huby, aby přežvykováním tento den sváteční neznesvěcoval.
(Karel Pejml – Český lid)
Poklidný advent a předvánoční tvoření – letošní – vánoční přání a adventní věnec, andílci, ozdoby na stromeček – rádoby vrkoč a pohled na celé okno.
Prý letos bude Ježíšek šetřit, tak malé krabičky na malé dárečky. Krabičky, zatím je to stále hledání…
Chtěla bych je věnovat jabloneckým skautům, budou-li o ně stát. Zatím mám jen pro 4 okna. Šablona na hvězdičky, šesticípé mají jinak složený základ, ostatní čtverec přeložený na polovinu, čtvrtinu a osminu.
Nejen super hyper markety, ale už i já. Jenomže do Vánoc bych jich měla trochu vystřihat a složit…Svatý Martin přijíždí na bílém koni. Přijede-li na šedém (mlhy), bude zima střídavá; přijede-li na žlutém (sucho), přijde zima tuhá a suchá.
Čert
První letošní „adventní“ věneček, spíš na stůl než na dveře.
Využila jsem příznivých dnů babího léta, umyla okno a ozdobila ho novou vystřihovánkou.
Rozbil se mi prstýnek, a byla to milá vzpomínka. Nechtěla jsem ho zahodit. Tak jsem navlékla pár korálků a zas ho můžu nějaký rok nosit. A když už jsem byla v tom navlékání, udělala jsem si pár pavouků pro štěstí.
Před dávnými, dávnými lety naši předkové věřili, že strom má duši, právě tak jako člověk a podle toho s ním jednali. Škoda, že se z těch dob zachovaly některé názory, zvyky a pověry, ale úcta ke stromům se vytratila. Zkusím něco málo připomenout:
Stromy se prý mají sázet, když přibývá měsíc, tak je jisté, že zdárně porostou, budou sílit. Naopak, ke kácení se má využívat doba, kdy měsíc ubývá, do takového dřeva se prý nedá červotoč a ani hned tak neshnije. Při přesazování se nikdo nesměl holou rukou dotknout kořínků, protože by se stromek neujal. Lidé tenkrát věřili, že strom cítí ránu zrovna tak, jako člověk. Pokud už museli nějaký strom porazit, vždy ho poprosili o odpuštění. Ve Slezsku věřili, že ulomí-li při česání ovoce větvičku, strom pro ni pláče celý rok. Ukradený stromek, třeba by se o něj zloděj sebe víc staral, stále bude tak trochu neduživý, protože mu chybí boží požehnání.
Každý měsíc, každý člověk má svůj strom. Stromem září je kaštan. Prý bychom měli nosit několik plodů kaštanů stále v kapse, protože tak budeme chráněni před zlem. Kouzelná moc kaštanů trvá, dokud ty neztratí svůj lesk. Tři kaštany nás prý ochrání před lehkomyslností. Kaštan zabalený v bankovce a nošený v sáčku přináší peníze a úspěch. Jírovec maďal nebo-li kaštan koňský je strom přinášející zdraví, jeho plody – kaštany se nosí jako obrana proti revmatismu, zánětům kloubů, bolesti zad …
Ve snaze získat nějaký ten kaštan, prosím, neházejte do koruny stromu kameny, kusy polen. A zkuste to rozmluvit i svým dětem, popřípadě vnoučatům, kteří je prý nutně potřebují na výtvarnou výchovu nebo pro zvířátka v lese.
Ještě se nestalo, že by zralý plod spadl jinam, než na zem. Možná se hlásí geny praprapředka lovce, možná je to nový druh sportu, docela určitě je to hloupý zvyk, násilím urvat víc než má ten druhý. Hloupý zvyk, který stromům vůbec nesvědčí.
Předpovědi počasí nehýřily optimismem. První pohled po probuzení patřil kouknutí z okna.Měli jsme štěstí. Počasí nám přálo.
Ačkoliv se nezúčastnil ani jeden zahraniční host, mluvilo se esperantem. Před snídaní je dobře pomalounku, polehounku protáhnout tělo. Snídaně byla rozmanitá, vybrali si zastánci zdravé výživy, vegetariáni i všichni ostatní.
Dopoledne tradičně patřilo učení.
Na procházku stačilo udělat jen pár kroků za penzion. O houbu jsem nezakopla, paní Hradilová však ví, kam na ně jít.
Kdo houby rád, užil si do syta, ani zapřísáhlí odpůrci houbových jídel však nepřišli zkrátka.
Pohoda.
Sluníčko už nebylo tak pichlavé jak v letních měsících. Poslední večer uvedla Margit. Žačka, která sama sebe zařadila mezi esperantisty začátečníky, Stanislava Hošková se změnila v Alžbětu Rejčku. Historická postava v moderním interiéru?
Po chvíli však zmizela jídelna a zůstala jen Alžběta Rejčka. Díky za opravdu silný zážitek.
Tak zas příště na shledanou.