Max Švabinský ve Skokovech

Roky hledám slova, kterými bych přilákala nejen esperantisty do půvabného koutu Českého ráje − do Skokov.

MUDr. Hradil se při jednom rozhovoru zmínil, že v penzionu jeho otce byl několikrát jako host Max Švabinský. Ze vzpomínkové knihy SVĚTLA PAMĚTI jeho adoptivní dcery Zuzany Švabinské jsem se dozvěděla, že poprvé to bylo v roce 1922. Dopoledne chodil den co den “do lesa” do práce, odpoledne se věnoval rodině.
Naposledy tam byl v roce 1925. 

Ač měl za sebou krásnou cestu po Itálii, stačí se podívat na kresbu Silnice časně zrána u Skokova, aby bylo patrno, jak rád a s jakým potěšením se strejda vrátil domů. Ve Skokově byla obloha jinak modrá než ”tam dole” a vzadu za silnicí už zase vidí známě pískovcové skály.

…

Kresba, kterou se mi podařilo dohledat je ze Skokov, jmenuje se Skály v kraji u Turnova. Skály tam jsou stále, a stále krásné. Jak dokazuje fotografie z letošního jara od Jarky Malé. Jen vesnička dnes není Skokov, ale Skokovy.