Z kraje Skokovské báby

Z místa, které nepatří mezi nejnavštěvovanější, ale kdo přišel, rád se vrací.

Čeští hosté začali v sedmdesátých letech 19. století nazývat tuto půvabnou krajinu Českým rájem. Název se později rozšířil z Hruboskalska i pro oblast od Jičína k Turnovu, na Maloskalsko a k Mnichovu Hradišti. V roce 1955 byl Český Ráj vyhlášený jako první CHKO u nás.
Skokovy leží v údolí říčky Žehrovky. Říčka či spíše potok pramení poblíž Prachovských skal a po necelých třech desítkách kilometrů ústí u Březiny do řeky Jizery. Historie vesničky Žehrov sahá do 14. století a pokračuje k rodu Rohanů, majitelů sychrovského panství. Ti zde v roce 1831 založili oboru, která zaujímá rozlohu 299 hektarů, a kterou obíhá necelých dvanáct km ohrazení, částečně tvořeného pískovcovou zdí.

Kolem roku 1900 manželé Albert a Klotylda Hopeovi ve Skokovech zřídili hostinec s letními byty. Z manželů byla známější paní Klotylda, lidová léčitelka známá jako SKOKOVSKÁ BÁBA. Její schopnosti byly založeny na znalosti léčivých bylin, spolupráci s lékaři, laskavým přístupem k pacientům a mnoholetou praxí. Diagnózu stanovovala pouhým pohledem na nemocného, při léčbě aplikovala oleje, kapky a masti vlastní výroby. Nejlepší reklamou používaných léčebných postupů byla její vlastní tělesná schránka. Až do vysokého věku si uchovávala záviděníhodnou kondici a pevné zdraví. Příčinou její smrti nebyla nemoc, nýbrž sešlost věkem.

Pozdější majitel léčebného zařízení, pražský doktor Josef Hradil, zde vybudoval vodoléčebné a rašelinové lázně. Vodoléčebná zařízení zanikla v roce 1948. Po restituci vznikl rodinný penzion ESPERO, jež opět nacházel v majetku jeho rodiny, upravený pro rekondiční pobyty pro zdravé i tělesně postižené a pro seniory.

Léčilo se tu výbornou domácí kuchyní, procházkami v lesích po písčitých suchých cestách v údolí i kopcích.

Esperantské jaro ve Skokovech v Českém ráji proběhlo od 20. dubna do 26. dubna 2015 již po dvaačtyřicáté.

Krásné slunečné počasí si užilo celkem 29 lidí, kteří přijížděli a odjížděli podle svých možností a zájmů. Jelikož mezi námi byla Jadwiga Zakrzewaka z Polska, snažili jsme se neustále mluvit esperantem.
Přednášky připravili Jindřiška Drahotová, Viktor Dvořák, Miroslav Smyčka, Pavla Dvořáková a Peter Chrdle. Tradičně se hodně zpívalo.
Udělali jsme si výlet ke „Kopicovo statku“, do obce Žďár, kde v malebném domku bydlí keramička – paní Baladránová.
Příští seminář jsme naplánovali na týden od 19. října.