2012 – Jaro

Nevím, po kolikáté už si zvu na tvůrčí posezení nejen esperantisty, tak jak to dopadne tentokrát. zatím se nás tu nesešlo ani dvacet. Z esperantistů se stali studenti. Rozdělili se do tří studijních skupin. Lektorky: Líba, Jindra a Margit. Od rána se za oknem culí sluníčko, jdu udělat pár snímků, aby pokoukání bylo pestřejší. Široce otevřená vrata zvou: vítejte. Pohled z okna: Ještěd. Pár kroků pod penzionem teče potok – říčka Žehrovka. Tady byla dost zkalená. Udělala jsem pár kroků směrem k Olešnici. Zaujaly mě stíny stromů,  snad funkční mlýn v Mlýnici, Žehrovka tady byla čistější. Břehy bahnité, neměla jsem holínky, nedalo se jít proti proudu. Do haly někdo přinesl kousek jara. Ačkoliv esperantisté občas vykřikují, že se nekamarádí s technikou, není to tak docela pravda. Skupinka s Jindrou za pomoci Míši pracovala s počítačem a nikdo se netvářil nepřátelsky. Odpoledne se vydali do Hradiště na radnici na přátelské popovídání. Blance to přece jen nedalo, vzala si pastelky, blok, poodešla pár kroků za penzion a kreslila. Nekrokodýluje se, i když tu není ani jeden zahraniční host. Tak alespoň  papírový krokodýl. Co kus. to originál. Tradiční fotografie na schodech. Odjížděla jsem dřív než brzy, nestihla jsem se rozloučit, tak se mi koukejte všichni pěkně opatrovat, ať se spolu sejdeme a já to napravím. Před svítáním měly padat hvězdy, prý až devadesát za hodinu. Neviděla jsem ani jedinou. Pršelo…  Výtvarnice: Žížalka a Blanka (o Blance se to ví, Žížalka začala ilustrovat květomluvu). Druhá fotografie Jany zachytila delegaci esperantistů v Hradišti na náměstí.

Pro všechny, kdo přispějí k pohodě setkání, které původně mělo být jazykovým seminářem je připraven SKOKOVSKÝ VRABEC. Jako symbolický dík za: zajímavou přednášku, práci lektora, povídání o esperantské akci spojené s promítáním, vystoupení na zábavném večeru, dobrou náladu a úsměv ..