2014 – Jaro

Počasí nám moc nepřeje, ale na náladě účastníků to není nijak znát, každý nový příchozí je vítán s jásotem. Bude se mluvit esperantem, je to mezinárodní seminář. Mezi účastníky jsou: Ruska, Maďarka a Holanďan. Ten tu není poprvé. Po dlouhé době se viděli s Janou a měli si spolu co říct. Večer se účastníci sesedali k jednomu stolu jak 12 pohádkových měsíců. Ráno tradičně psala Jindra denní program na tabuli. Ani informace meteorologů, ani fakt, že právě vládnou ledoví muži ji nepřinutil vzít si na nohy ponožky. Cvičících se nesešlo moc, ale na Jarce je vidět nadšení a radost z pohybu. Vyučuje se v klubovně. U počítače se scházejí zájemci o esperantské RISKUJ. Na „otočku“ přijeli z Pardubic Pavel a paní Srbová. V řemeslně výtvarné dílně jsme vyráběly kytky z provázku a dařilo se. Přicházejí další účastníci a neozývají se někteří z přihlášených. Počasí nic moc. Odvážnější podnikají krátké procházky po okolí. Majka st. nemohla přijet, snaží se ji (a úspěšně ) zastoupit Milada. Do druhé výtvarné dílny příšlo víc tvůrců (tvůrkyň, muži odolávají). Na dobrou noc pro dobrou náladu si na každý večer Karel připravil pohádku. Jednu jsem opsala a posílám ji všem, kteří z jakéhokoliv důvodu do Skokov nemohli přijet. Kdo chce, může si ji za domácí úkol přeložit do esperanta.
O ptáku Ohniváku Bývalo království tam kdesi za kopci a v něm 3 princové, přitroublí po otci. Chodili každý den, jak kázal táta, hlídat do zahrady jablka zlatá. Ta stále mizela. Někdo je kradl. A starý král, ten čím dál víc chřadl. Až jednou, nejmladší, rozlousk tu záhadu a šel s tím za tepla ke králi do hradu. – Královský otče! Nesu ti novinu! – Jen jestli zas nejde o nějakou kravinu! – Křivdíš mi, otče, já svým očím věřím. Byl to pták kleptoman s ohnivým peřím. Zmizel i s jablkem do šera temného a na mne utrousil čehosi bílého. – Tak pojď blíž, synáčku, ať ti dám pusu a nermuť se pro trochu ptačího trusu. Půjdeš teď s bráškama po jeho stopě, svou krví zaplatí flek na tvé klopě. Vyšlápla princátka druhý den do světa ve snaze chytit ta zlodějská klepeta. Jak ale stopovat, když lítá ve vzduchu? A tak jim nebylo dvakrát moc ejchuchu.  Došli na rozcestí k malému křížku, aby tam počkali na lišku Ryšku. – Hle, co vidí má bystrá zornička. To co tu cupitá, je přece lištička. No tak se neboj a pojď blíž, maličká. A švih ji mačetou hned mezi očička. – Co jsi jí udělal, proklatý hlupáku, liška ta jediná věděla o ptáku. A on jí rozsekne hlavu, to jelito. Co řekne otec král, jestli se doví to? – Otec král, ten se nic nedoví, bratříčku. Křápnu vás oba tam, kam jsem křáp lištičku. – Tak moment, příteli, pěkně se uklidni a rychle zapomeň na choutky morbidní. Když přijdeš bez nás a navíc, bez ptáka, neujdeš pochopům majora Jirsáka.
V noci nám do pokojů nakukoval agresivní měsíc a nedal se nijak vypnout. Začínáme třetí den. Odpoledne se na chvíli objevilo sluníčko. Dalo se posedět na terase, jen se člověk musel trochu víc obléknout. Odpoledne zavolala Líba a udělala nám tím radost. Čtvrtý den. Fotografování. Tentokrát na terase.  Do dílny Pavla přinesla MANDALY. Nejprve řekla pár slov a pak už se malovalo a malovalo. Mandaly zaujaly všechny přítomné. Sobota. Účastníci semináře se začínají vracet do svých domovů. Z nedalekých Libošovic se dopoledne za námi přišel podívat (nejen podívat, i rozšířit si počítačové vědomosti a pracovat) Míra se synkem. Jana, snad díky mandalám vytvořila přáníčko pro mamku, sama, bez jakékoliv rady. Řekla bych, že radost jsme měly obě. Večer na závěr byl pohodový, plný humoru a písniček. Neděle, poslední ráno. Balíme. Loučíme se. Karel, Jarka a Judit se šli podívat za barák do skal.    [nggallery id=46]