Jak tak roky běží…
… uteklo jich asi dvacet od chvíle, kdy jsem se poprvé ve Skokovech objevila jako doprovod esperantisty. Nebyla jsem jediný…
Setkání v penzionu Espero ve Skokovech
… uteklo jich asi dvacet od chvíle, kdy jsem se poprvé ve Skokovech objevila jako doprovod esperantisty. Nebyla jsem jediný…
Nesmím zapomenout, proč tu esperantisté jsou. Dopoledne věnují učení, podle Komenského: Škola hrou.
Středa. Další pěkný den na obzoru. Pomalinku se skupina esperantistů rozrůstá. Hned po „O“ si uděláme hromadnou fotku, někteří už…
Až na malé výjimky, každý kdo jen trochu chtěl, má svůj náramek přátelství. Některým lidem mám chuť říct spolu se…
Ráno poněkud mlhavé, ale teplo. Penzion se začíná probouzet. Esperantisté v klubovně si pomalu rozpohybovávají (pod vedením Jindry a Jany)…
Nastal den D. U večeře nás je deset lidí a spolu s námi dobrá nálada. Nemusíme se představovat, seznamovat, všichni…
Začátek září asi není ten nejvhodnější čas na několikadenní setkání. Majitelé zahrádek sklízí úrodu, babičky a dědečkové budou pár prvních…
Kdysi jsem zaslechla, že nějaký pastor měl už dost věčně skuhrajících farníků, a jednomu každému z nich koupil umělohmotný náramek,…
Počasí nám moc nepřeje, ale na náladě účastníků to není nijak znát, každý nový příchozí je vítán s jásotem. Bude…
Na louce u Žabakoru se objevil čáp, na záhonku u penzionu rozkvetly tulipány. A v penzionu Espero se objevují esperantisté….